Finta

Předem se omlouvám těm, kteří fintu znají, nebo jim nepřipadne zajímavá, mě se moc líbí:o)

Jak uvařit těstovina za 10 minut? Potřebujete těstoviny, hrnec patřičné velikosti, sporák a varnou konvici na vodu:o) V konvici uvaříte vodu, přelijete do hrnce, osolíte, přidáte těstoviny a dáte na sporák dovařit:o)

Tady je to děsně užitečná finta, protože, sporák je tu jeden, starej, plynovej a společnej pro celé patro...

Jo a kdyby vás to zajímalo, tak jsem dnes měla k obědu nudle s cukrem a tvarohem;o)

PS: Do alba můj pokoj jsem přidala pár fotek předsíňky, ubytovny a rektorátu... Ten máme za rohem;o)

Čočka

Tak dneska jsem se rozhodla, že se teda budu stravovat zdravě...:o( :o) Začátkem týdne jsem si v Tescu koupila balíček čočky, měl návod k použití i v Češtině, výhoda Tesca:o) Chtěla jsem ji na kyselo, tak jsem si pořídila i ocet. Na koleji jsem si našla pro jistotu ještě i recept v kuchařce pro začátečníky, ale ten byl na místní polní podmínky moc složitý, takže jsem to přizpůsobila a shledala, že nemám vajíčka, tak jsem je šla koupit v úterý, To už jsem měla všechno, ale ne čas čočku vařit, tak jsem to posunula a ž na dnes.

Mezitím jsem zjistila, že se mi ve skříňce začíná kazit cibule (je tu dost teplo...) Tak jsem ji oloupala a začala vymýšlet, jak ji se svými kuchařskými schopnostmi propašovat do receptu na čočku.

Nakonec jsem cibulku osmahla do zlatova (To bylo snad poprvé v životě, co se mi něco takového povedlo a nepadnul na to hrnec:o)), odložila jsem si ji do misky, protože rendlík jsem potřebovala na vaření čočky a v plechovém hrníčku jsem si dala vařit to vejce. Čočka byla kupodivu uvařená rychle a cibulku jsem mezitím ještě (podle kuchařky) dochutila solí a česnekem (ten mám teda jen granulovaný, ale taky to bylo dobré:o), klobásku jsem operativně vynechala, když jím zdravě, tak přeci nebudu rozežraná:o)) Do uvařené čočky jsem přidala ochucenou cibulku, smíchala a dochutila octem. Byla jsem dost překvapená, ale dalo se to jíst a ani to nechutnalo tak zle, jak moje výtvory obvykle chutnají:o) Vlastně to mělo docela normální, celkem dobrou chuť:o)

Jo, a vajíčko bylo taky dobré, neprasklo a dokonce šlo i bez problémů oloupat;o)

Studium

Tak do jedné hodiny tady byl božský klid a dalo se tu pohodlně studovat. Úderem jedné se vzbudily spolubydlící a pustily si nahlas hudbu... a bylo po učení:o) Ale když vstávám v sedm, tak od té půl deváté, než se nasnídám, opláchnu a nachystám si pracovní prostor, do jedné se toho dá docela dost udělat. Odpoledne od tří jsem stejně měla přednášku, tak jsem si aspoň dala kafe a nachystala si věci:o)

Muzeum Mikuláše Koperníka

Včera jsme měli ještě volný den, tak abychom ho celý neproflákali, tak jsme se rozhodly s holkama navštívit muzeum Mikuláše Koperníka. Nachází se ve středu města v jednom takovém gotickém dvoudomečku, který patřil koperníkovu otci, když se Koperník narodil, ale jestli se narodil tam, nebo v tom domečku na náměstí, to jsem z toho výkladu tak moc nepochytila...

Hned na začátku prohlídky byla taková malá šou. Promítali na zeď obrázky z důležitých momentů Toruňské historie a komentovali je a pak také bylo součástí šou model středověké Toruně, kde vždy ta část ke které zrovna podávali výklad byla osvětlená a ostatní v šeru. Na prohlídce jsme byly jen my 4 holky a z toho jak se s námi u pokladnby dorozumívali rukama nohama, vypochopili, že mluvíme "po angielsku" a pustili nám anglický výklad, takže jsme z toho i něco měly:o)

Zbytek výstavy už zas tak moc zajímavý nebyl, vesměs se sestával z mnoha vyobrazení Koperníka a ukázek některých dobových předmětů... Ale ten dům samotný za tu prohlídku stál, Ve vnitř se nemohlo fotit, ale jinak to bylo fakt zajímavé. Krásný středověký dům, někde ještě se zbytky kreseb na trámech stropu (ty asi byly mladší než gotické, ale pár století pamatovaly a bylo zajímavé si je prohlédnout:o))

Andrea udělala jednu nebo dvě fotky, tak je přidám do alba s jejíma fotkama:)

Pak jsme si ještě zajely do shopping centra Kopernikus (tady se všechno jmenuje Kopernikus, tak je to trochu zmatečné, ale tak abychom to zkompletovaly:o)) Sarah si potřebavala vyměnit vadný headset, Alessandra z Itálie dojela poněkud nepžipravena, takže sháněla čepici:o) Arta shání pořád něco, hlavně když se to dá obléc na párty:o) Já jsem pořebovala hlavně dobrý zelený čaj, alych tady vydržela aspoň do půlnoci, když je to potřeba (Přece nebudu pít ty hnusné, umělé, z kdovíčeho vyrobené energydrinky:o)) a Andrea se prostě přidala, ale když už jsme tam byly, tak si sehnala gumičky do vlasů a udělaly jsme si nákup v tamním hypersupermarketu, než holky obešly ty hadříky:o) Já nějak nemůžu vymyslet nic co bych potřebovala, tak nejdřív to tu budu trochu obhlížet a pak si možná pořídím, něco elegantního a šik na jaro či léto, teď bych to stejně schovávala pod bundou tak co, a nahatá tu nechodím, vlastního oblečení jsem si dovezla dost, i když je trochu víc sportovně laděné;o)

Palačinky

Tak dneska jsme se konečně družily podle mého gusta. Otevřely jsme si láhev červeného Sarah namíchala těsto na francozské palačinky (přidává se do nich voda a jsou tenké skoro jako papír). Andrea přinesla pánev, já jsem sehnala naběračku a špachtli na otáčení palačinek a taky džem... Sarah s Janou a Katrinou pak ještě měly nějaké německé specialitky na dochucení, jako tvaroh s cukrem a dušená jablka, Bushra přinesla nutelu.... a okupovaly jsme kuchyňku, takže každý jiný, kdo vstoupil do dveří, že by si jako taky udělal něco k večeři, rychle zase vycouval a uvažoval, jestli bude jako náhradní řešení vhodnější zvolit kuchyňku o patro výš nebo níž...:o)

Všechno jsme to zvládly před půlnocí, nikdo se neopil a vůbec jsme se kvůli tomu nemusely vyzouvat z papučí:o)

Taky jsem se dnes přihlásila na výlet do Vilniusu. Bude od 19. do 23. března, tak snad tam udělám nějaké fotky, co byste si mohli prohlídnout, protože, tady jsem zatím neměla moc štěstí na slušné počasí na focení venku... Jo, a taky doufám, že se tam dá jet na občanku, protože pas mám doma v šuplíku, takže teda výlet na Krym začátkem května jsem odmítla, protože já toho o EU moc nevím, ale Krym už v ní asi nebude...:o)

Jo a největší novinka tohoto týdne: Dnes dopoledne jsem se učila:o) Mezi třetí a šestou raní hráli děcka na chodbě fotbal a to dost nahlas, takže jsem se moc nevyspala, ale v době, kdy oni jdou konečně spát, tak já vstávám, a když si po snídani rozdělám učení, mám na to božský klid:o)

Konečně mám správné oblečení:o)

Od rána leje a leje a já se konečně můžu radovat z toho, že mám tady s sebou to správné oblečení a obutí. Poněvadž zatím co ostatní se ve svých lodičkách a lakovaných botičkách, teniskách a kdo ví čem ještě neustále vyhýbají kalužím a rozbředlému sněhu, to aby jim do botiček nenateklo, tak já se můžu brouzdat jak chci a zatím (musím zaklepat, ťuk, ťuk) mám v botech sucho a teplo. A coteprve moje bunda, s propustností dobrého deštníku ( rovná se nula nula nic)...? Když jsem u konce své cesty, vodu z bundy sklepu a jsem vysmátá:o) Takže konečně patřičně oceňuji svou výbavu tady:o) je mi jasné, že to není na dlouho, ale stejně to potěší:o)

Dneska jsme ještě školu neměli, ale Andrea se tu seznámila s jedním Španělem, co tu studuje ekonomii už od podzimu, tak jsme se s ním šly dnes zeptat na fakultu, jak to bude a paní nám sdělila, že to teprve plánují a během asi dvou dnů pošle mejla s informacema.

A když už jsme byli na fakultě a byla jedna po poledni, tak jsem si dala v kantýně oběd (10zl, ale byl velice dobrý a velký). Andrea s Davidem mi jen dělali společnost s tím, že na ně na koleji čeká snídaně...:o)

Zítra odpoledne máme polštinu a budeme se muset s naší učitelkou domluvit na změně čtvrteční hodiny, protože se nám kryje s jiným předmětem...:o(

A na net jsem dala pár obrázků, které tady nafotila Andrea:o) Doufám, že se máte všichni moc krásně, moc na vás myslím:o)

Noční linky v Toruni

V devět večer byl odjezd do klubu, takže jsem se teda přidala, ale musím říct, že mě to trochu zklamalo. Sice jsme měli nekuřácký salonek, ale hudba byla děsně nahlast, takže se nedalo pořádně povídat a vlastně ani nevím jestli by se ten "rambajz" dal vůbec hudbou nazvat, takže tanec se taky moc nerýsoval a v tom případě nevím, co se jako má na takovém místě dělat, koukat jeden po druhém a lít do sebe půllitry jeden za druhým...? Tak se pak skupina lidí rozhodla jít jinam, ale všude bylo děsně narváno a na narvaný lokál, kde hudba rovná se "duc, duc, duc...", zase teda není nic pro mě, a tak jsem se sebrala a šla jsem na koleje. Přestalo mi být mezi tím tak zima, tak jsem se rozhodla zprubovat noční linky, taxika si můžu vzít vždycky.

Ráno při courání kolem kolejí jsem si všimla, že tam poblíž cosi stojí, co má rozpis na noční hodiny a jedna ze stanic je Placa Teatralna, což je ve středu města. Tak jsem to šla v noci zkusit na Placa Teatralna, našla jsem rozpis autobusu s příslušnou zastávkou, kam jsem se chtěla dostat a vypadalo to, že by měl o půlnoci (asi za 15 minut) jet. Výhoda zastávek nočních linek tady je, že jsou plné mladých lidí, kteří na otázku "Mluvíte anglicky?" odpovídají "samozřejmě":o) Tak jsem se ještě ujistila a přeptala na pár drobností a čekala jsem na půlnoc a zda onen busík přijede či ne...

Blbé bylo, že se mi jaksi nepodařilo zjistit, kolik přesně to bude stát, ale tak jsem si nachystala do kapsy drobné a když autobus přijel, přeptala jsem se řidiče, zda stojí na mojí zastávce a tím naše komunikace skončila, když zjistil, že se se mnou hned tak nedorozimí, zavřel za mnou dveře a radši než aby mi nějak ukázal kolik mu mám dát za lístek, mě svezl zdarma:o)

Ke kolejím jsem to měla už jen jednu ulici pěšky, sice mrzlo, ale nebylo to tak daleko, takže v poho, nezmrzla jsem:o)

Trocha sportu

Tak když se kamarádky kolem druhé hodiny odpoledne konečně probraly, začaly jsme se vypravovat na nedalekou lezeckou stěnu, kterou jsme chtěly vyzkoušet. Než jsme se vypravily byly čtyři, ale stejně to bylo fajn. Podle mapy jsme bez problémů našly cestu a už předtím jsme si na netu našly, že stačí si donést nějaké tenisky a zbytek nám všechno půjčí. Pán, co to tam měl na povel uměl dokonce anglicky, takže to bylo velice fajn a protože neměli na jištění nic, co bych už uměla používat, tak jsem se naučila používat zase něco nového:o)

Mimochodem, největší problém, ostatně jako vždy, pro mě bylo navléct sedák. Obě holky, které to viděly poprvé v životě to zvládly bez problémů a já jsem jim ještě radila ale sama jsem se do toho oblíkala aspoň na tříkrát. Kdepak, žádná Rubikova kostka, ale obléci si správně sedák, to je pro mě největší hlavolam:o)

Dostaly jsme obsáhlou instruktáž, což chválím, vysvětlil nám všechno a ještě na nás ze začátku dohlížel, aby si byl jistý, že děláme všechno správně a nežuchnem někde dolu.

Jo, bylo to fajn, ale po pouhých 4 hodinách spánku už jsem byla v sedm trochu unavená a taky, standardně, hladová:o) Takže holky, které to nadchlo si daly ještě jednu stěnu a šly jsme.

Nutně potřebuji rychlokurz PAŘENÍ

...a přijímám jakékoli rady. Tak jsem se včera zase jako družila. Naštěstí ale měli tentokrát jen jednu láhev vodky a dvakrát tolik účastníků ve hře, takže ani nebyla taková katastrofa, že jsem neuhádla ani jednu kartu. No a když se dopila láhev, tak se odhlasovalo, že je pátek a že nebudem sedět doma. Tak mě nakonec spolubydlící ukecaly, osvětlily mi, že nemůžu jít v roláku, to ne že by mi to neslušelo, ale že budemem tančit a bylo by mi teplo, tak jsem sundala košilku, kterou v zimě prakticky nesundávám a rolák vyměnila za triko s krátkým růkávem. Načež se mi dostalo dalšího poučení, že je to sice jako už dobré, ale chtělo by to nějaké bižu a že jako, jestli něco nemám, tak jsem z krabičky vytáhla jedny náušnice s přívěškem, malovat jsem se odmítla a dobře že tak, však v tom klubu bylo stejně přítmí a kouře, že pomalu nebylo vidět... (trochu přeháním ale v zásadě se držím reality;o))

Tak to jsme se rozhodli po jedenácté a než nás tam 5 taxiků odvezlo (ne že by tu nejezdily noční linky to teda jezdí, ale erasmáci jsem zjistila jsou děsně líní...) byla půlnoc.

Dobré je, že jsem nebyla jediná abstinentka, Turkyně žekla, že si taky nehodlá ničit játra a tak jsme obě pily nealko. Blbé bylo, že já nenosím rudou rtěnku, protože ta nealko voda nejen, že byla umělá cukrová voda s příchutí, to se dalo poznat i v tom šeru, ale když jsem se pak na koleji koukla do zrcadla, tak jsem se fakt zhrozila, ježto jsem vypadala, jako upír po tahu, ta voda byla obarvená fest a barnila vše, čeho se dotkla, když jsem si pak čistila zuby, musela jsem se ubezpečit, že ještě stále používám bílý Colgate, bo to, co jsem vyplivovala, mělo barvu zubní pasty Perlička.

No, po jedné jsem to tam zapíchla, že by jako na první exkurz mohlo stačit. Opět jsem vzbudila všeobecný úžas nad tím, že chci odejít sama a ne dělat na někoho psí oči, aby se už přestal bavit a jel zpátky na kolej se mnou. Stanice taxiků byla konec konců jen dvě prostorné, osvětlené a v tuto dobu ještě docela obydlené ulice od klubu. Taxi tady vyjde asi 5x dráž než noční linka, ale samotné a na ten první pokus se mi tedy nechtělo nic vymýšlet, takže 15zl a jsem pohodlně na koleji a nemusím nikde zmrzat či se bát, že mě někdo cestou ze zastávky bací...

Blbý je, že ačkoli jsem šla spát ve 3 ráno, tak v sedm už jsem byla vzhůru. Teď je čtvrt na dvanáct, já jsem si od rána už vyrobila jedny nové náušnice (oběvila jsem tu bezvadný obchůdek), zašla nakoupit, zjistit, kde je tu pošta a cukrárna a mám už v sobě snídani a tlačím do hlavy svačinu, zatím co zbytek kolejí a zvláště pak erasmus studentů má půlnoc:o)

No dnes večer bych měla jít ještě na nějakou "oficiální" integration party, tak snad se z toho pak nebudu muset vzpamatovávat celou neděli:o) Myslete na mě večer, abych neusla hned ale až za chvíli a ráno se mi povedlo spát aspoň do osmi:o) Já na vás taky myslím, jak se asi máte a co děláte;o)

Lékárna na každém rohu

Poláci jsou děsní hypochonři. Na každém rohu mají lékárnu, nekecám, fakt snad každých 200 metrů je nějaká. Ale tak jsem si včera do jedné zašla koupit aspoň vaselinu na rty, je tu hrozně sucho... A kamarádka Arta chtěla něco na kašel. Smály jsme se jí s Andreou, že je jak Poláci, protože se nespokojila jen s čajem na kašel, který jsem jí vyptala, ale posunky si ještě vyžádala nějaké kapky...:o) No a mě se zase smály, jak jsem to všechno vybavila, ale vykládejte někomu, kdo neumí anglicky, že chcete čaj proti kašli. Tak jsem došla k pultíku použila jsem tři slova, které vím, že Poláci rozumí: "Ja szukam čaj" a pak jsem předváděla záchvat kašle:o) Paní to pochopila a všechny jsme se zasmály, ale hlavně, že jsme dostaly, co jme chtěly:o)

Fotky

Mám tady sice jen malý foťáček a jsem jen mizerný fotograf a ani počasí zatím nestálo za moc, ale když se budete chtít podívat tu a tam na nějaké obrázky, to abyste měli lepší představu jak se mi tu žije, tak můžete juknout na:

http://picasaweb.google.com/tereza.matejova

Tu a tam tam něco hodím a občas budem určitě dělat i nějaké výlety po Polsku, tak to pak bude možná zajímavější. Zatím jsou tam obrázky mého pokoje (který má mít 11 čtverečních metrů) a tři obrázky ze starého města. Je opravdu nádherné a až bude počasí stát trochu víc za to, tak jich tam bude určitě mnohem víc:o)

Lekce stylu pro ženy a dívky

Jestli jste někdy slyšeli o tom, že jsou Polky velice hezké, tak tuto informaci mohu potvrdit. Zelenám závistí, když tady chodím po ulicích, ale nebojte, já na to přijdu, v čem to spočívá a určitě se o to s vámi odělím;o)

Zatím jsem vypozorovala toto: Místní ženy a dívky nechodí sportovně odívané, řekla bych. Jediná široko daleko v pohorkách do zimy a pořádné bundě jsem tu já a tričko mám taky jenom já a ještě pár dalších erasmus studentek. Polky chodí v halenkách a krátkých sáčkách či módních svetřících... na nohách mají módní kozačky, případně i nějaké ty lodičky (i k riflím), a pokud už mají sportovní obuv, tak jedině značkovou módně designovanou a zcela nevhodnou pro sport:o)

Prostě zatím to vypadá, že to bude v oblékání a tak to já tu mám úplně špatnou půlku šatníku, trička rifle, tenisky, všechno nenáročné na údržbu a vhodné pro rozličné příležitosti, zvláště pak do nepohody... V téhle zemi budu ještě asi hodně dlouho cizinkou na první pohled:o) Jo, a polština je děsný jazyk, tedy hlavně legrační...:o)

Pravidla hry

Dneska už se ty písmenka tak nekomíhají, tak se s vámi chci podělit ještě o pravidla té včerejší hry... Jen pro případ, že ji ještě neznáte, jako já až do včerejška, a naskytla se vám příležitost se družit, tak abyste byli ready;o)

Na stole stojí jedna prázdná láhev s úzkým hrdlem na kterou se skládají karty vždy tak, aby z ní vždycky 2 rohy koukaly ven. Jeden z hráčů má v ruce balíček karet a postupně ve směru hry nechává hádat hráče, zda je barva následující karty červená nebo černá. Pokud hádající uhodne, může určit, který z hráčů musí vypít panáka a položit kartu na sklenici, pokud neuhodne, musí toto udělat sám. A ten, komu při pokládání karty na vršek láhve spadne celá hromádka již nastřádaných karet musí vypít celý stakan vodky...

Zábavná hra, neníliž pravda?:o)

Dneska v půl dvanácté máme trénink na místní knihovní systém, tak se budu muset Andrey zeptat, jestli ona vydržela až do konce a kdo vyhrál:o)

Jak jsem se družila

Tak aby bylo jasno, tak dneska večer, místo, abych si uklidila ten brajgl v pokoji (to mi zůstane na zítra) jsem se šla družit. Hráli jsme hru, která spočívala v kartách jedné prázdné láhvi a jedné plné (do nekonečna doplňované, zdá se) láhvi vodky. nejsem si jistá, kdo má být vítězem hry, zda ten nejvíce nebo nejméně opilý. Každopádně, já jsem odešla v poslední chvíli, kdy jsem si ještě byla jistá, že dokáži odejít po svých dvou, celé jedno patro po schodech, za roh a přes dvoje dveře až do svojí postele... No, z patra na demnou se ozývají nadšené výkřiky, takže hra, zdá se, zdárně pokračuje. Zítra kolem poledne se nejspíš pujdu pozeptat, kdo že to tedy vyhrál..., možná to posunu až na pozdní odpoledne, jeden nikdy neví, abych vůbec někoho zastihla při vědomí...:o)

Každopádně, teď je 11.20 v noci (hodiny na blogu se mi nějak zpožďují), takže jdu do peřin, doufat, že se se mnou svět přestane brzy točit. No, víc bych toho stejně asi nenapsala, písmenka se pohybují jaksi rychle a ve zcela nekoordinovaných formacích a já už je opravdu nestíhám chytat....;o)

Cesta z Česka do Polska

Abyste měli lepší představu, jak náš (jsem tu ještě s jednou holkou od nás z fakulty, Andreou) pobyt tady začínal už na samém začátku, tak jsme jeli vlakem EC z Břeclavy a Andrea přisedla v Přerově. S námi další 4 cestující už z Vídně.

Všechno bylo v pohodě, dokud jsme nedosáhli hranic, tam jsme se na půl hodiny zasekli a těch 30 minut se snáma táhlo už po zbytek cesty, zpoždění se povedlo zkrátit jen o 10 minut. Problém byl, že právě těch 20 minut, co jsme měli zpoždění byl čas na naše přesednutí na vlak do Toruně...:o(

Nevěšeli jsme hlavu a daly se do řeči se spolucestujícím (četl anglickou knížku a na spolucestující mluvil polsky tak jsme si tiply, že ten by nám mohl pomoct:o)) Naštěstí byl opravdu ochotný a vysvětlil náš problém průvodčím (v Polsku, nevím proč, mají na každý vlak dva průvodčí, asi aby se nebáli:o)) Průvodčí se uvolili, že zavolají na nádraží do Varšavy, a pokud půjde jen o pár minut, než přeskočíme, tak že na nás ten vlak počká, takže jsme rychle vystoupily, nechali si pžetlumočit, kde vlak stojí a jak se tam dostanem a u vlaku jsme odchytaly dalšího ochotného průvodčího, který nám naházel kufry do vlaku do Toruně a mohli jsme jet. Ve Varšavě jsme strávily všeho všudy asi 30 sekund, což bylo nepochopitelné pro naše nové spolubydlící, většina z nich na svůj přípoj ve Varšavě čekala a měla čas dát si aspoň kávu...

Ale zvládli jsme to, jsme tu, ubytované a zatím se držíme:o)

Dnešek byl hodně nabitý den. Ráno nás urgovali od snídaně, že už se máme shromažďovat a v poklusu jsme zůstali celý den, ještě jsme si vysloužili vyhubování, že jsme přišli pozdě na přednášku o polské historii. Přednáška sice následovala po obědové pauze, takže nebyl důvod nepřijít v čas, ale místo oběda jsme vyplňovali nějaká lejstra pro legalizaci pobytu, oběd jsme si dali až k večeři a místo školení o připojování k internetu nám řekli čísla pokojů několika studentů, kteří už mají s instalací místního internetu zkušenosti a měli nám pomoct...

Tak když jsem se po první hodině polštiny (docela sranda, ale na řekyně, které z toho jazyka doslova nemohly smíchy a slzy jim tekly proudem jsme neměly, nám to přišlo jen trochu srandovní - ta podivná výslovnost:o)) vítězoslavně vypravila na kolej, zatímco ostatní šli teprve shánět kabel k internetu (nevím na co, když tu mají i wifi, stačilo by aby nám k němu dali kód...), odchytala jsem nějakého kolegu ochotného mi s instalací pomoci. Zdolal můj notebook kominikující pževážně v češtině (myslím, že to byl Španěl, nebo Portugalec...), nemám šajnu, co s tím dělal, ale než jsem se stačila nadát, měla jsem pokoj plný cizích lidí, živě diskutujících o mém připojení na internet a zda jsem zadala správné heslo. Nakonec se usnesli, že to potřebuje čas, aby to prošlo administrativou a do 24h, že to bude jistě fungovat. Heureka a "vo a la" (franštináři prominou:o)) internet je tu.:o)

Mimochodem, kdyby to někdo z vás nevěděl, tak Erasmus pobyt je jedna velká párty, něco takového jsem sice tušila, ale nyní skutečně potvrzuji a prohlašuji, že nechápu, co tady dělám...:o)

Jdu se radši zasunout do peřin, než přijdou mé spolubydlící z hospody a vzbudí mě, ať mám něco naspáno:o) Zítřek bude stejně plný jako dnešek, jen večer nebudu instalovat internet, ale mám v plánu nákupy, prý je tu někde Tesco, tak ho půjdu hledat:o)

Zítra jedu...

Tak zítra večer už budu spát někde na kolejích v Toruni:o) Mám sbaleno, ráno jen přidám do batohu ještě svačinu na celý den a můžu vyrazit. Cestovní horečka vrcholí a mým nejdůležitějším úkolem nyní je zítra ráno vstát, nezapomenout lístky na lednici a .... no, a odjet:o(

Vtipné je, že jsem si včera večer přečetla, že mám mít s sebou v hotovosti asi o polovinu zlotých víc, než mám a i ty, co mám jsme museli objednat, protože jen tak ve směnárně je neměli... No, ale já si o těch jejich pokynech stejně myslím, že alespoň v 50 % jsou poněkud mimo mísu, takže to je jen taková veselá poznámka na okraj, vzhledem k tomu, že v předchozím odstavci informačních pokynů sdělovali, že i v areálu kolejí je automat na peníze... :o)

Taky mi včera došla od Erasma nabídka na prodloužení stáže, ale vzhledem k tomu, že už teď ji mám naplánovanou na nejzazší termín a už teď se nemůžu dočkat června a návratu domů, tak mám aspoň o jeden e-mail ke čtení a formulář k vyplňování méně:op

Tak příští zápis až se mi na kolejích v Toruni povede zprovoznit internet, držte mi palce, jak mě znáte, jsem technický a zvláště IT antitalent;o)

začínám a učím se:o)

Za týden už budu v Toruni (Polsko). Mělo by to být pěkné univerzitní město s bohatou minulostí o velikosti asi tak Brna, takže jako doma:o)

A aby o mně měli čerstvé zprávy všichni, kteří o to budou mít zájem, no a taky abych přidala něco ke své počítačové gramotnosti, tak začínám blogovat.

Bavte se. Snad se to bude dařit:o)