Rajská a tak...:o)

Tak jsem včera vařila rajskou omáčku...:o) Dotáhla jsem si s sebou z Česka dva knedlíky, abych mohla i své kolegy ze zbytku Evropy poučit, co ještě se dá jíst jako příloha mimo brambor, rýže a těstovin a že to není chleba...:o) Neustále se mi tu snaží vnutit, že jim nabízím bílý chléb, tak jim neustále vysvětluji, že zatímco chleba se peče a podává většinou vychladlý, tak knedlík se vaří ve vroucí vodě (to jsem si samozřejmě nastudovala z knich, knedlíky se přeci kupují v obchodě a koho by zajímalo jak vznikají...:o)) a podává se teplý nejlépe napařený...

Rajská se mi docela povedla, tedy mně chutnala a Katrien s Artou, které jsem pozvala na večeři taky...:o) Tady je vaření fakticky skoro za trest a neb děsný adrenalin... Měla jsem jen malý kastrolek do kterého se ty tři porce rajské tak tak vešly, zato jediná funkční plotýnka na sporáku byla ta největší, tak si dovedete představit, jaký to byl boj a fofr, všechno to tam ve správném poměru a správně nasypat a nalít, tak aby byl výsledek poživatelný a ne připečený... Notabene, když se v té rychlosti rozhodnete zahušťovat příliš řídkou omáčku moukou, kterou se snažíte rozmíchat v horké vodě...To fakt nejde:o)

Ale holkám chutnalo, zapily jsme to naším vínem a spokojenost byla naprostá...:o)

Zase v Toruniu

Kdybyste to náhodou nevěděli, tak zatímco v Češtině je Toruň rodu ženského, tak v Polštině je rodu mužského, proto má taky jiné zkloňování...:o)

Tak jsem zase tu. Půlku mám za sebou, druhá mě čeká... Ale čeká mě hodně práce a taky plánuji ještě hodně zábavy, abych si to ještě trochu užila, než odsud vypadnu, tak to bude pěkně nabitý...:o) A mimoto už mě čeká jen ta kratší půlka už tu nebudu ani celé dva měsíce...:o)

Tak jsem se sem vrátila a sice jsem měla dobré předsevzetí sednout k počítači a pracovat, ale nešlo to... Toruň je děsně prašné a suché místo, takže po čtrnácti dnech neuklízení se po zemi všude válely chuchvalce prachu a stůl jsem si musela nejdřív utřít než jsem na něj začala vyskládávat věci z batohu... To jsem zvládla včera, ale jinak se v nepořádku dost špatně učí a taky jsem na dnešek měla naplánované měsíční velké prádlo, takže co se učení týče, dneska mi to vyšlo jen na Polštinu, kterou mám odpoledne a do které jsem si rychle podle pokynů kolegů udělala aspoň zkusmo domácí úkol a prošla cvičení, která jsem zmeškala, dělali nějakou novou gramatiku, tak jsem těžila z podobnosti s češtinou a přehledné tabulkly v učebnici, uvidíme jak DÚ dopadne...:o)

Bylo krásně a dovezla jsem si nové letní pižamko, tak jsem si u té příležitosti vyptala čisté povlečení na svou postel (ani se ženská tentokrát moc nekroutila a hned mi ho vyměnila...:o)) a na návštěvovskou postel jsem povlečení vyprala a už je i suché... Otevřela jsem dokořán obě okna, co tu mám, utřela garnýže od prachu a vyvěsila jsem tam to povlečení, celé dopoledne na to svítilo sluníčko a povíval větříček, takže jsem to po obědě mohla sundat...:o)

Taky kuchyňe už nám začínala zasmrádat a protože před 14ti dny byl její úklid na mně, a nikdo to za mě za tu dobu, co jsem tu nebyla neudělal, tak jsem se do toho pustila spolu s úklidem svého pokoje, teď už se tam aspoň nemusím bát si namazat chleba a uvařit čaj...:o)

Malebná krajina moravská aneb DOMA!:o)

Tak jsem konečně doma:o) Já vlastně cestuji ráda, když si odmyslím všechno nepohodlí a stres s tím spojený, ale ze všeho nejradši se vždycky vracím domů obzvláště ze zahraničí a úplně nejvíce to pociťuji, když se vracím z byť i krásných krajin jako je Holandsko či Polsko, které jsou ale úplně placaté... Ta naše zemička je malá a možná v mnoha ohledech zaostalá ale je "malebná". Neznám nic krásnějšího než pozorovat tu naši zvlněnou krajinu a říkat si: " jsem doma":o)

Jj, je to paráda, jíst knedlík s rajsou a domácí sekanou a před spaním si dát skleničku našeho vína:o)

Trochu zklamaná jsem pravda byla, když jsem zmáčkla knoflík "kouzelné bedýnky" a pomalu se začala rozpomínat, že v ní vlastně dohromady nikdy nic nejde a no tomto faktu se, bohužel, ani po dvou měsících mé nepřítomnosti nic nezměnilo, trochu "surprise" byly reklamy u prostřed pořadu, ty mi tedy nechyběly, a tyk jsem zdá se i pozapomněla, že něco takového existuje...:o) Děsná záležitost!

Je tu teplo a je tu krásně a abych si lépe uvědomila, že jsem doma, tak jsem hned dostala za úkol vypořádat se s obvyklým sobotním úklidem...:o( No co no, v Toruni sice taky uklízím, ale co si budem povídat, uklidit těch dohromady asi 15 čtverečních metrů zas tak moc práce nedá, to tady to je "mnohem víc legrace...":o...

Housle moje stále drží, byly jen trochu podladěné, ale sladit jsem je ještě zvládla, to zahrát pár not, co by dohromady daly melodii už byl náročnější úkol...:o)

A víte co, mám asi buďto malou skříň nebo moc oblečení. Vůbec na ní není vidět, že mám jeden plný kufr v Polsku, tady ta skříň je pořád plná..., čím to asi bude?:o)

No, nic jsem živá zdravá spokojená a doma, tak já se jdu podívat, kde jsem skončila v tom úklidu...;o)

Velikonoce

Tak na zelený čtvrtek jsem měla "české Velikonoce" a špenát a měla jsem návštěvu, takže polskou verzi jsem už moc nestihla, ale co vím, tak večer na mši je to podobné jako u nás, akorát tady se nejí špenát...

Na Velký pátek, už jsem taky zmiňovala, že jsou tady povolené ryby a chleba... a v pátek tady mají už otevřený k modlitbě boží hrob, akorát tělo Ježíše je přikryté. Večer v 17.00 byla "mše" tak jak u nás akorát s tím rozdílem, že kříži se neklanělo, ale líbali se Ježíšovy nohy na kříži a tam kde u nás stojí kluci, aby pomohli starším lidem pokleknout a vstát, stál tady klučina s kapesníkem a po každém tu sošku přetřel...:)

V sobotu byl už boží hrob odkrytý, ale to už nebyl ve středu zájmu, v sobotu se tady chodí světit jídlo. Po celý den, ale hlavně po obědě proudily celé rodiny s dětmi, vždy měli nazdobený košíček plný nejrůznějších poživatin, vajíčka, chléb a sůl, máslo... Vše přikryté látkou, odkryje se jen v kostele na posvěcení a pak se košíček zase přikryje a odnáší si ho majitelé opět domů... Bude to jejich nedělní snídaně... v sobotu večer tu prý je taky mše, ale na tu prý nechodí nejvíc lidí, nejvíc lidí a nejslavnější mše je v neděli ráno, v 6.00 tak tu jsem tedy oželela.

V sobotu byly ještě otevřené obchody a protože avizovaly, že znovu otevřou až v úterý, tak jsme udělali zásoby. Pavel přivezl knedlík, tak jsme koupili čerstvý kopr a já jsem dopoledne a přes poledne vyráběla mazanec... Tedy bylo to dílo, ale povedlo se a je výborný:o)

V neděli ráno tu bylo hnusně, zataženo a jen 8 stupňů, když jsem se dopoledne dívala, to se mi tedy nechtělo na žádnou dvouhodinovou polskou mši, sice všichni říkají, jak je ta polština podobná, ale v tom kostele to hodně unavuje, protože věci které neznám (jako čtení jsou přeci jen náročné, protože slovenština to není, co si budem povídat) a když přijde na modlitby, které jsou stejné, tak to taky není žádný med, protože, aby se nějak rýmovaly, tak je poláci mají přeci jen trochu odlišné a to vás pěkně plete, když se ji snažíte odříkat ve vlastním jazyce a na to abych to říkala polsky teda ještě nemám...:(

Takže neděli jsem si udělala sváteční, trochu flákací a hlavně odpočinkovou, udělala jsem slavnostní oběd (kuře na curry a na smetaně a s ananasem) a po obědě jsme si dali kafe u Sarah s jejími rodiči, naštěstí mluvili pěkně anglicky, tak jsem se nemusela ztrapňovat se svou němčinou...:o)

A kolem 16.00 se konečně objevilo sluníčko, tak jsem okamžitě zavelela k procházce. Šli jsme se s Pavlem projít do parku a k řece... Moc fajné, byla jsem ráda, že mám ještě zimní bundu, ale už jsem pod ní měla jen triko:o) Natrhali jsme nějaké vrbové proutky a já jsem večer uvařila a nazdobila i nějaká vajíčka...:o) Cibulových slupek jsem neměla moc, tak jsem to pojistila ještě pytlíkem černého čaje a dopadlo to dobře...:o)

Jedno si dal Pavel dnes (velikonoční pondělí) k snídani, já jsem měla stále ještě svůj mazanec:o) a zbytek jsme dorazili k obědu (měli jsme zbytky od soboty: koprovka s KNEDLÍKEM:o))

Dnes je tu krásně. Google hlásí 16 stupňů (tričko a svetřík:o)), tak jsme hned po obědě vyrazili pěškobusem do centra a tam jsme si prohlídli muzeum a vyšplnali na radniční věž - nádherný výhled za nádherného počasí...:o) Akorád teda zmrzlinu jsme si nedali, protože když jsme viděli všude ty dlouhé fronty, tak nás přešla chuť...:o/

Veselé Velikonoce:o)

Tak a dnes naposledy:o)

Veselé a krásné Velikonoce Vám všem, co vás zajímá, jak se mám:o) Myslím na vás a těším se, až vás zase všechny uvidím;o)

Zelený Čtvrtek

Tak jsem teda dnes vařila špenát...:) Sice se svým kuchařským "uměním" moc chlubit nemůžu, ale v zájmu nelikvidování špenátu až do příštích Velikonoc, jsem pozvala na večeři Ulu. Ula taky moc nevaří, takže je v tomhle směru chápavá, zato je s ní legrace a dobře se sní povídá, česko-polsky:o)

Na to, že má být Polsko zemí brambor, tak teda slušné brambory, aby tu člověk v obchodech pohledal, takže ani ty dnešní nevypadaly nic moc, a to byly lepší než ty minulé... Asi jsem jakosi zmlsaná ačkoli brambory nejsou mou oblíbenou přílohou...

Nevíte někdo jak utřít česnek, když nemáte ani mačkátko na česnek, ani velký plochý nůž a o nějakém tloučku a hmoždíři ani nemluvím...? Mně to teda moc nešlo, ale provedla jsem snahu a zbytek jsem pojistila česnekem v prášku, šak co, aspoň jsme tak moc "nevoněly":o)

Jinak to bylo dobré, aspoň mě to chutnalo, možná tam mohlo být trochu víc mlíka, ale zase jsem to nechtěla moc ředit, aby toho nebyly litry:o)

Btw, mami, upozornění, že to prská, bylo dost na místě, díky;o) Jinak by každý, kdo vařil po mně bezpečně věděl, že jsem dělala špenát, a byla-li bych hodně šikovná a nahodila pěkně zdi, vědělo by se to až do příštího malování:o)

Než slunce zapadlo, ještě jsme si povídaly a dorazily pár čokoládových sušenek, zítra je Velký Pátek, tak jestli mě slabost nezkolí, tak se postím, jestli hlad vyhraje, tak se nedá nic dělat...:o) Btw, tak abyste věděli, jak moc je Polsko katolické, tak na Velký Pátek tu není přísný půst, jedí se ryby a když to někdo s tím půstem myslí hodně vážně, tak jí na Velký Pátek chleba a vodu...:o) Takže hladovku tu zítra držím jen já, přivandrovalec z nejateističtější země v Evropě:o)

Hoří má panenko!

A neb požární cvičení...

To jsem si tak dnes kolem jedenácté dopoledne seděla ve svém rožku pod oknem a studovala, no se špuntama v uších, protože s příchodem jara, obzvlášť, se toho venku začíná mnoho dít a to mnoho protodukuje také mnoho obtížného hluku:o)

A v tom... Nějaký fakt divný zvuk, takové hodně hlasité tůtání, přes špunty navíc ještě podivně přiškrcené, z opačného konce pokoje, kde jsem si absolutně jistá, že není vůbec nic, co by jakýkoli podobný zvuk mohlo vydávat... a ejhle, on to byl místní rozhla, který jsme ani nevěřili, že by mohl fungovat: "uwaga, uwaga" (pozor pozor) a cosi o jakém si ohni a že nemáme panikařit a bezprodlení opustit budovu. Ono tedy ten rozhlas vydával tak nepříjemné zvuky, že ty by vás z budovy vypudily samy o sobě...

No, tak nikde nikdo nepanikařil, po chodbě chodily akorát uklízečky, co se nás taky snažily vyštvat ven před budovu a tvářily se děsně vážně, ale ne tak moc, abychom jim "sežrali" že nám jde fakt o krk, takže jestli tu někde je oheň, tak to asi nebude žádná tragoška, říkala jsem si, na druhou stranu, jestli tu je, tak kdo ví, jak dlouho jim to bude trvat dát do pořádku...

Tak jsem sebrala batoh, dala si do něj doklady a noťas, nic moc cennějšího tu nemám, přibalila jsem literaturu ke studiu a barevné fixy na podtrhávání, abych se při tom čekání na výsledek šetření nenudila a pro sichr, kdyby to chtělo trvat dlouho, přidala jsem do batohu i čokoládový oplatky a vodu na pití... Tak a můžu vyrazit, na půl dne až den si vystačím...:)

No zabralo jim to celé asi 15 minut, tvářili se u toho všichni děsně důležitě a nakonec jsme se zase mohli vrátit do pokojů... Nejsem o nic klidnější, byla jsem jen naštvaná, že mě rušili a že mi v tom zmatku někam zapadl jeden špunt, tak pokračování učení už nebylo tak pohodlné...:)

výlet domů:)

Tak výlet na tento měsíc už je naplánovaný a dnes jsem zakoupila i lístky. Cena zpátečního lístku mě vyšla zhruba ekvivalentně dvojnásobku toho, co mě stála jedna cesta sem, možná o kousek dražší, ale ne o moc...

Teto, nemám tucha jestli tady jakýmkoli způsobem uznávají rail plus, Tady jsou tak neochotné ženské na informacích i u okýnka, že jsem byla fakt moc ráda, že jsem s sebou aspoň měla Polku, která mi překládala, děsné baby, tady... Na informacích jsem se ptala, jestli je výhodnější Polská studentská sleva, nebo ta co mám na rail plus, ani se na to nepodívala a řekla, že ta polská, určitě a že mi určitě bude platit i na zahraniční jízdenku... U okýnka druhá baba, miřekla, že na zpáteční lístek dostanu slevu 40 % a hotovo... A vím, že doma jsem měla na rail plus slevu i na koupi místenky, tak tu tady určitě nemám a jestli mám, tak to babu nezajímalo, ani se na tu kartu nepodívala, když jsem se jí na to ptala... Takže tak a ještě jedna kuriozita... Místenka z Břeclavi do Varšavy je levnější než z Varšavy do Břeclavi, tu logiku teda fakt nechápu...

Ale mám lístek a těším se na výlet domů:o)

Výlet do Chelmna

Tak jsme s Andreou na sobotu naplánovaly výlet. Našla jsem autobusy, co je tam zajímavého a kde... Andrea rozhlásila všechny potřebné informace, aby se každý mohl zúčastnit. Než jsem šla spát, tak jsem ještě nechala vzkaz holkám z Německa, v kolik vyrazíme, protože ony byly večer na nějakém koncertu...

No a ráno mi volala Andrea, že nějaký chytrák (snad nějaký Frantík) si nechal od nějakého Poláka poradit, že je zajímavější nějaké lázeňské městečko... Tak jsem to rychle progooglila, abych si potvrdila, že je to jaková "Luhačovická nuda pro důchodce" a ne pro nás, když je konečně krásně a máme chuť něco dělat a být venku a něco vidět... Tak jsme si potvrdili, že my, to jádro výpravy chcem do Chelmna a pojedem, mezi tím nám už ujížděl první autobus, kterým jsme chtěli jet a chudák Katrien byla jediná ready... Než se vypravila i Eva z Řecka, tak nám ujel i druhý autobus a nakonec nás většina odjela o 45 minut později oproti původnímu (10.00) plánu a to jsme ještě někde v mezičase ztratili Bushru s Artou, takže ty za náma do Chelmna dorazily až o hodinu později, zato s sebou dovezly i Davida s jeho dvěma kamarády...

Tak jsme si městěčko s 20 000 obyvateli a sedmi kosteli prohlédli. Podívali jsme se na relikviář sv. Valentína, díky kterému je Chelmno nazýváno městem zamilovaných, poseděli v parku na sluníčku, zkoukli renesanční radnici a dali kávu, čaj, pizzu, zmrzlinu (každý podle chuti:o)) a v šest tak akorát odjeli zpátky do Toruně...:)

Pěknej výlet, večer jsem byla docela unavená, tak už jsem ani nešla s ostatníma ven, ale nebyla jsem jediná, Bushra byla taky unavená a zůstala na koleji...:)

Piknik

V pátek bylo nádherně a tak Arta všechny nadchla pro picknik. Tak jsme opět asi s půlhodinkovým zpožděníčkem vyrazily, pěkná grupa cizojazyčně komunikujících, byla nás plná ulice... Vzali jsme to přes obchod, nakoupit zásoby, deky jsme si nesli z kolejí a taky ještě volojbalový míč a míč na kopanou, notebook, aby byla hudba a kytara pro všechny případy...:) Prostě vybavený jsme byli a každý, kdo mohl, sluneční brýle na nose...:)

Užívali jsme si sluníčko, povídali, jedli různé drobnosti, hráli hry, poslouchali hudbu, bavili se... Prostě pohoda, jen když se začalo schovávat sluníčko, začalo být trochu chladno, tak jsem se s Katrien vydala zpět na kolej, vycházkou a cestou jsme pokračovaly plynule v hovoru až na kolej, tak i cesta rychle utekla:o) Příjemný den, první už skoro letní, na sluníčku:)

Družba a neb českopolská konverzace

Tak mi v pondělí jedna slečna na promítání filmu (mimochodem, byl vynikající) říkla, že má kamarádku, která by se chtěla učit Česky a já že si s ní můžu procvičovat Polštinu. Tak říkám proč ne, aspoň se tady bude něco dít...

Dala jsem jí svůj mejl a hned druhý den mi kamarádka napsala. Jmenuje se Ula, je v pátem ročníku polské filologie, chce být učitelkou a miluje Česko a český film. Tak jsme se domluvily na čtvrteční večer, a tak jsme dnes prokecaly vesele dvě hodiny ani jsme nevěděly jak, tedy česko polsky, angličtina a internet jsou jen pomocné berličky, tu a tam, když už to jinak nejde...:)

A domluvily jsme se předběžně zase na neděli, že bychom mohly zajít spolu na oběd, tak bych konečně mohla vyrazit na ten nedělní oběd ven a nebudu na to sama...:o) A ještě si u toho příjemně pokecáme:o)