A neb požární cvičení...
To jsem si tak dnes kolem jedenácté dopoledne seděla ve svém rožku pod oknem a studovala, no se špuntama v uších, protože s příchodem jara, obzvlášť, se toho venku začíná mnoho dít a to mnoho protodukuje také mnoho obtížného hluku:o)
A v tom... Nějaký fakt divný zvuk, takové hodně hlasité tůtání, přes špunty navíc ještě podivně přiškrcené, z opačného konce pokoje, kde jsem si absolutně jistá, že není vůbec nic, co by jakýkoli podobný zvuk mohlo vydávat... a ejhle, on to byl místní rozhla, který jsme ani nevěřili, že by mohl fungovat: "uwaga, uwaga" (pozor pozor) a cosi o jakém si ohni a že nemáme panikařit a bezprodlení opustit budovu. Ono tedy ten rozhlas vydával tak nepříjemné zvuky, že ty by vás z budovy vypudily samy o sobě...
No, tak nikde nikdo nepanikařil, po chodbě chodily akorát uklízečky, co se nás taky snažily vyštvat ven před budovu a tvářily se děsně vážně, ale ne tak moc, abychom jim "sežrali" že nám jde fakt o krk, takže jestli tu někde je oheň, tak to asi nebude žádná tragoška, říkala jsem si, na druhou stranu, jestli tu je, tak kdo ví, jak dlouho jim to bude trvat dát do pořádku...
Tak jsem sebrala batoh, dala si do něj doklady a noťas, nic moc cennějšího tu nemám, přibalila jsem literaturu ke studiu a barevné fixy na podtrhávání, abych se při tom čekání na výsledek šetření nenudila a pro sichr, kdyby to chtělo trvat dlouho, přidala jsem do batohu i čokoládový oplatky a vodu na pití... Tak a můžu vyrazit, na půl dne až den si vystačím...:)
No zabralo jim to celé asi 15 minut, tvářili se u toho všichni děsně důležitě a nakonec jsme se zase mohli vrátit do pokojů... Nejsem o nic klidnější, byla jsem jen naštvaná, že mě rušili a že mi v tom zmatku někam zapadl jeden špunt, tak pokračování učení už nebylo tak pohodlné...:)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat