Ráno jsme sedly na vlak a vyrazily do Londýna. Bohužel, jen já a mamka, protože Lien se potřebovala učit...:o(
Dojely jsme na Pedington a vydaly jsme se metrem k Westminsteru. Vylezly jsme z podzemky přímo pod Big Benem:o) No, mamka si ani nevšimla pod čím stojí, bo zaujatě fotila London eye a posílala MMS...:o) Nakonec si ale i mamka prohlídla Big Ben z blízka a vydaly jsme se přes rušné křižovatky směrem k Wesminsterskému opatství. Největší cíl naší cesty a po jeho shlédnutí, můj splněný sen...:o)
Za vstup chtěli tedy značně nekřesťanské peníze, ale stálo mi to za to. Byla jsem naprosto nadšená architekturou, výzdobou i historickým významem. Byla jsem prostě unešena...:o)
Pak jsme daly piknikový oběd v St. James parku a pokračovaly jsme pěšo přes centrum směrem na Pedington odkud nám jel večer vlak zpátky:o)
Podívaly jsme se k Downing street, na sídlo Britského premiéra a na demostraci, kterou mu tam pořádali nějací aktivisti téměř pod okny...:o) Přes třídu Whitehall jsme došly až na Trafalgarské náměstí a přes Picadily circus jsme okolo St. James paláce došly až k Backinghamskému paláci.
No, tam byly davy... Hrůza. Daly jsme na opačném konci, než kde jsme objedvaly, parku St. James kafe, abychom to to nějak vydejchaly a vrhly jsme se do davu dělat dokumentární fota...:o) No nějaké fotky jsme udělaly a rychle pryč:o)
Ještě jsem chtěla v Hyde parku vidět "řečnický koutek", což se nám povedlo a navzdory tomu, že se nám nějaká místní čupr bábi, která si s náma chtěla moc a moc popovídat, namluvit, že to na nádraží pěšky nestihneme včas, tak jsme krom Hydeparku stihly ještě i část Kensingtonských zahrad se sochou Petra Pana:o) :o)
Ještě jsem trochu zbývajícího času strávila téměř bezvýsledným pátráním po nějakém přiměřeném knižním průvodci po Londýně, nejraději Pitkina, ale snad až v nějakém 5. kiosku jsem konečně byla úspěšná. Zakoupila jsem si svého vysněného Pitkinova průvodce, abych mohla zodpovědně naplánovat, co všechno ješmě MUSÍME bezpodmínečně následující den vidět a frčely jsme vláčkem zase zpátky do Oxfordu:o)
Večer, když jsme se vrátily, daly jsme si sraz s Lien a vydaly se všechny 3 na večeři do Indické restaurace. Ještě, že tam byly Lien s náma, protože to bylo naprosto vynikající jídlo, ale samy bychom si nezvládly ani objednat, protože jsme ta jídla vůbec neznaly a další faux pas by bylo při konzumaci...:o) Ale Lien nám objednala samé dobroty a naprosto bezvadně jsme si celou večeři užily:o)
Další naprosto báječný den...:o)
To be continued...:o)
pondělí 28. června 2010
neděle 13. června 2010
Oxford - den druhý - Díl druhý;o)
Návštěvou Ashmolean musea náš den ještě ani z daleka nekončil, ještě jsme toho měly hodně stihnout:o)
Z muzea jsme se vydaly přes centum na jeho opačný okraj a koleji Christ Curch. Tato kolej má naprosto nádhernou katedrálu, která je v době hohoslužep přístupná i veřejnosti, nejenom obyvatelům koleje. Také má tato katedrála svůj vlastní chlapecký pěvecký sbor, který spívá každý den na večerních modlitbách a je velmi uznáván i ve světě. (Zpívají fakt dost dobře;o))
Kolej Christ Church je ale také domovem Alenky v říši divů. Právě na této koleji vyučoval Lewis Carrol statistiku a příběhy Alenky v říši divů si vymýšlel pro pobavení malých dcer pana děkana (Ta mladší se jmenovala Alenka:o)). Mnohé příběhy jsou inspirovány právě nejrůznějšími zákoutími samotné koleje a jejími obyvately. Mimochodem, jídelna této koleje je úchvatná a jestli se některý z filmů o Harrym Potterovi nenatáčel přímo v ní, tak v jiných místech a zákoutích této prastaré koleje byly některé záběry pro zmíněné filmy pořízeny určitě. Stejně tak jako v Bodleian knihovně kde jsme byly předešlý den (ta knihovna je úžasná a oni ji pro Harryho Pottera použili jako marodku...:o/ :o)) Ale zpěk ke Christ Church koleji. V katedrále jsme dokonce dostaly tištěného průvodce v češtině! To nás teda fakt dostalo. A ještě nás tam pozvali právě na večerní zpěvy, na které jsme ale už i tak měly v plánu přijít, tak jsme se jen poinformovaly, kdy a kde s máme dostavit...
Kolej jsme opustily jedním z bočních východů od kterého to bylo jen kousek k Merton koleji. Tu jsem si já nemohla nechat ujít protože právě tady studovat J.R.R. Tolkien. Dovnitř právě přístupná nebyla, ale alespoň jsem se tedy podívala ( a vyfotila si, samozřejmě:o)), kde to bylo:o)
Pak jsme se vrátily opět na hlavní náměstí a zamířily jsme do Blackwell knihkupectví, největší, nejstarší a nejznámější v Oxfordu. Našla jsem u Lien jednu knihu o zelené ekonomii, kterou jsem si už nějakou dobu chtěla přečíst a protože ona ji koupila právě tady, říkala jsem si, že to bude vhodný suvenýr;o) A navíc, proč se shánět doma s hledáním materiálů o zajímavém tématu, když tady se mi nabízí přímo od zdroje...
Ještě jsme stihly kafíčko u McDonalda (mimochodem, docela zajímavé bylo vidět, jak tam všichni jedou na Fair Trade. Zatím co u nás je to spíš okrajová záležitost, tak v GB je to záležitost mas a takových řetězců, jako jsou Tesco a právě třeba McDonald) a už jsme mířily zpět k Christ Church katedrále, abychom v 6.00 nezmeškaly právě večerní zpěvy. Ten sbor byl vážně třída. Ti nejmenší klučíci málem neviděli do not (no, když si klekli, tak vážně do těch not neviděli...), ale zpívali jak o život. Vážně kvalita první třídy. Bylo to moc pěkné a rozhodně jsme nelitovaly, že jsme se zúčastnily...:o)
Než večerní zpívaná modlitba skončila bylo 7.00 večer. Prošly jsme se naposledy ulicemi historického centra a krásným přírodním parkem jsme se vydaly k Lien domů. Parkem jsme šly i ráno a to jsme mohly pozorovat mírně vzrostlý travnatý porost, když jsme se stejnou cestou vracely večer, voněla kolem čerstvě posečená tráva... Vzpomněly jsme si na Elišku, jak by z toho pčíkala, ale jak krásně to voní. Jo, trávníky anglické tady vyrábějí už po několik století a musí se nechat, že jsou v tom fakt profíci;o)
Konec dalšího krásného dne a zítra nás čedká Londýn:o)...
Z muzea jsme se vydaly přes centum na jeho opačný okraj a koleji Christ Curch. Tato kolej má naprosto nádhernou katedrálu, která je v době hohoslužep přístupná i veřejnosti, nejenom obyvatelům koleje. Také má tato katedrála svůj vlastní chlapecký pěvecký sbor, který spívá každý den na večerních modlitbách a je velmi uznáván i ve světě. (Zpívají fakt dost dobře;o))
Kolej Christ Church je ale také domovem Alenky v říši divů. Právě na této koleji vyučoval Lewis Carrol statistiku a příběhy Alenky v říši divů si vymýšlel pro pobavení malých dcer pana děkana (Ta mladší se jmenovala Alenka:o)). Mnohé příběhy jsou inspirovány právě nejrůznějšími zákoutími samotné koleje a jejími obyvately. Mimochodem, jídelna této koleje je úchvatná a jestli se některý z filmů o Harrym Potterovi nenatáčel přímo v ní, tak v jiných místech a zákoutích této prastaré koleje byly některé záběry pro zmíněné filmy pořízeny určitě. Stejně tak jako v Bodleian knihovně kde jsme byly předešlý den (ta knihovna je úžasná a oni ji pro Harryho Pottera použili jako marodku...:o/ :o)) Ale zpěk ke Christ Church koleji. V katedrále jsme dokonce dostaly tištěného průvodce v češtině! To nás teda fakt dostalo. A ještě nás tam pozvali právě na večerní zpěvy, na které jsme ale už i tak měly v plánu přijít, tak jsme se jen poinformovaly, kdy a kde s máme dostavit...
Kolej jsme opustily jedním z bočních východů od kterého to bylo jen kousek k Merton koleji. Tu jsem si já nemohla nechat ujít protože právě tady studovat J.R.R. Tolkien. Dovnitř právě přístupná nebyla, ale alespoň jsem se tedy podívala ( a vyfotila si, samozřejmě:o)), kde to bylo:o)
Pak jsme se vrátily opět na hlavní náměstí a zamířily jsme do Blackwell knihkupectví, největší, nejstarší a nejznámější v Oxfordu. Našla jsem u Lien jednu knihu o zelené ekonomii, kterou jsem si už nějakou dobu chtěla přečíst a protože ona ji koupila právě tady, říkala jsem si, že to bude vhodný suvenýr;o) A navíc, proč se shánět doma s hledáním materiálů o zajímavém tématu, když tady se mi nabízí přímo od zdroje...
Ještě jsme stihly kafíčko u McDonalda (mimochodem, docela zajímavé bylo vidět, jak tam všichni jedou na Fair Trade. Zatím co u nás je to spíš okrajová záležitost, tak v GB je to záležitost mas a takových řetězců, jako jsou Tesco a právě třeba McDonald) a už jsme mířily zpět k Christ Church katedrále, abychom v 6.00 nezmeškaly právě večerní zpěvy. Ten sbor byl vážně třída. Ti nejmenší klučíci málem neviděli do not (no, když si klekli, tak vážně do těch not neviděli...), ale zpívali jak o život. Vážně kvalita první třídy. Bylo to moc pěkné a rozhodně jsme nelitovaly, že jsme se zúčastnily...:o)
Než večerní zpívaná modlitba skončila bylo 7.00 večer. Prošly jsme se naposledy ulicemi historického centra a krásným přírodním parkem jsme se vydaly k Lien domů. Parkem jsme šly i ráno a to jsme mohly pozorovat mírně vzrostlý travnatý porost, když jsme se stejnou cestou vracely večer, voněla kolem čerstvě posečená tráva... Vzpomněly jsme si na Elišku, jak by z toho pčíkala, ale jak krásně to voní. Jo, trávníky anglické tady vyrábějí už po několik století a musí se nechat, že jsou v tom fakt profíci;o)
Konec dalšího krásného dne a zítra nás čedká Londýn:o)...
Oxford - den druhý...
Pátek ráno a kromě důležitého úkolu shlédnout v Oxfordu všechno, co ještě stálo za vidění a co jsme nestihly předešlý den jsme se také rozhodly poslat domů sladkosti. Angličtí celníci jsou prý ještě přísnější než naši a tak jsme nechtěly zbytečně provokovat tím, že bychom si do letadla chtěly propašovat nějaké jídlo a děsně by nás naštvalo, kdyby nám všechny dobroty chtěli zabavit, tak jsme se raději rozhodly poslat domů mňamky poštou.
Koupily jsme na poště 2 velké bublinkové obálky a vydaly se opět do Tesca. Koupily jsme anglické čokolády, nějaké další dobroty a samozřejmě čaje anglické. Naplnily jsme obálky k prasknutí, napsaly adresu domů a vydaly se opět na poštu:o) Balíčky jsme podaly a mohly jsme vyrazit za dalším poznáváním Oxfordu:o)
Lien studovala dopoledne v nejslavnější Oxfordské studovně Radcliffe Camera. Tam je veřejnosti vstup zakázán, ale je to nejfotografovanější budova v Oxfordu z venku:o) A je hned vedle našeho prvního cíle dnesšního dne, tedy Univerzitního kostela Panny Marie. Vyšplhaly jsme na věž kostela děsně uzoučkým točitým kamenným schodištěm a naskytl se nám možná nejznámější a nejúchvatnější pohled na Oxford z ptačí perspektivy.
Oxford před námi ležel jako na dlani. Jeho nejznámější koleje a jejich nádherná kamenná architektura se všemi jejími kamennými a zdobenými věžičkami. Sama kostelní věž byla také úchvatně zdobena chrličemi nejrůznějších tvarů a patvarů a překrásně sochanými ozdobami oken a říms, které vypadaly úplně jako kamenné krajky. Výhled byl famózní, mělo to celé jedinou vadu, že tam bylo dost ouzko. Ne že bych si kdy myslela, že jsem tlustá, ale na tomhle ochozu, vlastně spíš takovém nádherném ochůzku jsme měla pocit, že mám pár čísel v průměru navíc, pokaždé, když jsem se vyhýbala v protisměru nějakému jinému návštěvníku. Ochoz nebyl zcela kolem dokola, takže se muselo nejřív tam a pak zas zpátky a k dovšení všeho, když jsme tedy měly doprohlíženo a zamířily jsme k odchodu, tak se proti nám začal hrnout dav! Ano po tom mrňavém točitém schodištítku!! Ani nevím jak, navíc když jsem s sebou přes jedno rameno tahala baťůžek a přes druhé tašku s nákupem, ale nakonec jsme slavně slezly z věže dolů, nikde jsme se nezřítly, nikde jsme nezahučely a mohly jsme brnknout Lien se kterou jsme si chtěly dát piknik k obědu.
No, měly jsme nechystané chleby a vyhlédnutý plácek, ale mezitím nám tak nějak po anglicku začalo pršet, tak jsme odhlasovaly, že u Lien na koleji vaří levně a dobře a že tam neprší, takže se najíme tam:o)
Protože jsme tentokrát byly na obědě dříve než předešlý den, tak na nás ve společenské místmosti ještě zbyla i káva. Tak jsme se posadily, vybalily z vlastní zásoby sušenky ke kávě a probraly následující program. Lien se šla zase učit a my s mamkou jsme se vydaly do Ashmolean museum. Mají tam úplně kde, co. Starověké umění, moderní umění, sochy, malby užité umění.... Mají toho moc a je to krásné. Ale my jsme měly jen omezený čas a také jsme se nechtěly zahltit přílišným množstvím informací, tak jsme se podle "návodu k použití" zaměřily jen na pro nás nejzajímavější exponáty. Starověká Indie byla úchvatná no a Staradivarky no u těch jsme tedy slintaly...:o) Nebojte, měli je za sklem takže jsme jim je určitě nepoškodily, ani Amatiho housle a violy:o) No a ty starožitné prsteny a šperky.... ty měli dobře zabezpečené proti odnešení a zcizení;o)
Ještě s tímto dnem nekončím, ale musím udělat pauzu, takže pokračování dne 2 bude....:o)
Koupily jsme na poště 2 velké bublinkové obálky a vydaly se opět do Tesca. Koupily jsme anglické čokolády, nějaké další dobroty a samozřejmě čaje anglické. Naplnily jsme obálky k prasknutí, napsaly adresu domů a vydaly se opět na poštu:o) Balíčky jsme podaly a mohly jsme vyrazit za dalším poznáváním Oxfordu:o)
Lien studovala dopoledne v nejslavnější Oxfordské studovně Radcliffe Camera. Tam je veřejnosti vstup zakázán, ale je to nejfotografovanější budova v Oxfordu z venku:o) A je hned vedle našeho prvního cíle dnesšního dne, tedy Univerzitního kostela Panny Marie. Vyšplhaly jsme na věž kostela děsně uzoučkým točitým kamenným schodištěm a naskytl se nám možná nejznámější a nejúchvatnější pohled na Oxford z ptačí perspektivy.
Oxford před námi ležel jako na dlani. Jeho nejznámější koleje a jejich nádherná kamenná architektura se všemi jejími kamennými a zdobenými věžičkami. Sama kostelní věž byla také úchvatně zdobena chrličemi nejrůznějších tvarů a patvarů a překrásně sochanými ozdobami oken a říms, které vypadaly úplně jako kamenné krajky. Výhled byl famózní, mělo to celé jedinou vadu, že tam bylo dost ouzko. Ne že bych si kdy myslela, že jsem tlustá, ale na tomhle ochozu, vlastně spíš takovém nádherném ochůzku jsme měla pocit, že mám pár čísel v průměru navíc, pokaždé, když jsem se vyhýbala v protisměru nějakému jinému návštěvníku. Ochoz nebyl zcela kolem dokola, takže se muselo nejřív tam a pak zas zpátky a k dovšení všeho, když jsme tedy měly doprohlíženo a zamířily jsme k odchodu, tak se proti nám začal hrnout dav! Ano po tom mrňavém točitém schodištítku!! Ani nevím jak, navíc když jsem s sebou přes jedno rameno tahala baťůžek a přes druhé tašku s nákupem, ale nakonec jsme slavně slezly z věže dolů, nikde jsme se nezřítly, nikde jsme nezahučely a mohly jsme brnknout Lien se kterou jsme si chtěly dát piknik k obědu.
No, měly jsme nechystané chleby a vyhlédnutý plácek, ale mezitím nám tak nějak po anglicku začalo pršet, tak jsme odhlasovaly, že u Lien na koleji vaří levně a dobře a že tam neprší, takže se najíme tam:o)
Protože jsme tentokrát byly na obědě dříve než předešlý den, tak na nás ve společenské místmosti ještě zbyla i káva. Tak jsme se posadily, vybalily z vlastní zásoby sušenky ke kávě a probraly následující program. Lien se šla zase učit a my s mamkou jsme se vydaly do Ashmolean museum. Mají tam úplně kde, co. Starověké umění, moderní umění, sochy, malby užité umění.... Mají toho moc a je to krásné. Ale my jsme měly jen omezený čas a také jsme se nechtěly zahltit přílišným množstvím informací, tak jsme se podle "návodu k použití" zaměřily jen na pro nás nejzajímavější exponáty. Starověká Indie byla úchvatná no a Staradivarky no u těch jsme tedy slintaly...:o) Nebojte, měli je za sklem takže jsme jim je určitě nepoškodily, ani Amatiho housle a violy:o) No a ty starožitné prsteny a šperky.... ty měli dobře zabezpečené proti odnešení a zcizení;o)
Ještě s tímto dnem nekončím, ale musím udělat pauzu, takže pokračování dne 2 bude....:o)
čtvrtek 10. června 2010
Oxford - den první...:o)
Ani jsme první den po nočním cestování nespaly až do oběda. Byl nám také ku prospěchu časový posun, takže jsme kolem desáté hodiny zamířily do centra Oxfordu. V ČR už byla dobrá hodina před polednem:o)
Ze všeho nejdříve jsme si nechaly poradit, kde najdeme místní Tesco. Cestovaly jsme nalehko jen s příručními zavazadly, protože jsme nechtěly Lien nějak zuřivě vyjídat, šly jsme si pořídit svačinu a taky něco k pití na celý den (děsně drahou vodu Evian;o))
Na jednu hodinu jsme se domluvily s Lien, že se sejdeme u její koleje a ona nás tam vezme na oběd. Do té doby jsme zvládly malou prohlídku historického centra města, návštěvu Infocentra (nakoupily jsme suvenýry a brožurku o Oxfordu, samozřejmě a pohlednice a známky:o)) A samozřejmě, hned jako první věc v historickém centru jsme navštívily Baudlerian knihovnu. Zaplatily jsme si audioprůvodce, kterému bylo úplně bezvadně rozumět:o)
A ještě před obědem v Linacre college jsme stihly krátkou návštěvu parku, který se nachází hned za kolejí:o)
Na obědě jsme se s Lien domluvily, že se v 5 sejdeme před jednou z mnoha budov Oxfordské univerzity a Lien nás vezme na jednu přednášku, abychom ten Oxford s tou univerzitní atmosférou měly kompletní:o) Přednášel nějaký Francouz, ale samozřejmě anglicky o anglické a hlavně francouzském právním systému. Přednáška byla úplně jiná než jeké bývají obvyklé u nás. Lidé o ni měli zájem, dělali si poznámky a po přednášce následovala živá diskuse:o)
Ještě před přednáškou jsme ale zvládly navštívit nejstarší kamennou budovu v Oxfordu, zvonici svatého Michala a Krytý trh, kde mi mamka musela koupit teplý šál, protože mi byla celý den děsná zima. Nějak jsem ráno přecenila sluníčko za okny a bundu nechala doma. Příští den už stejnou chybu neudělám:o)
Po přednášce se šla Lien ještě chvíli učit a my s mamkou jsme se vydaly procházkou do města. Šly jsme se podívat na budovu Oxford University Press a volným krokem jsme došly až do centra.
Navštívily jsme jedno nákupní centrum těsně před zavřením a v 8 hodin jsme se s Lien sešly před Pembroke college, kde měla v kolejní kapli Lien nácvik sboru na nedělní bohoslužbu. My jsme byly rády, že jsme v teple, navíc v jinak veřejnosti nepřístupné koleji a v její nádherně zdobené kapli. Mamka napsala pohledy a já jsem zatím nastudovala, co všechno musíme ještě následující den v Oxfordu zvládnout:o)
Oxford je krásné místo s opravdu magiscou atmosférou.
Večer jsme si u Lien doma daly čaj a ovoce a spokojeně jsme usnuly na to šup:o)
To be continued...:o)
Ze všeho nejdříve jsme si nechaly poradit, kde najdeme místní Tesco. Cestovaly jsme nalehko jen s příručními zavazadly, protože jsme nechtěly Lien nějak zuřivě vyjídat, šly jsme si pořídit svačinu a taky něco k pití na celý den (děsně drahou vodu Evian;o))
Na jednu hodinu jsme se domluvily s Lien, že se sejdeme u její koleje a ona nás tam vezme na oběd. Do té doby jsme zvládly malou prohlídku historického centra města, návštěvu Infocentra (nakoupily jsme suvenýry a brožurku o Oxfordu, samozřejmě a pohlednice a známky:o)) A samozřejmě, hned jako první věc v historickém centru jsme navštívily Baudlerian knihovnu. Zaplatily jsme si audioprůvodce, kterému bylo úplně bezvadně rozumět:o)
A ještě před obědem v Linacre college jsme stihly krátkou návštěvu parku, který se nachází hned za kolejí:o)
Na obědě jsme se s Lien domluvily, že se v 5 sejdeme před jednou z mnoha budov Oxfordské univerzity a Lien nás vezme na jednu přednášku, abychom ten Oxford s tou univerzitní atmosférou měly kompletní:o) Přednášel nějaký Francouz, ale samozřejmě anglicky o anglické a hlavně francouzském právním systému. Přednáška byla úplně jiná než jeké bývají obvyklé u nás. Lidé o ni měli zájem, dělali si poznámky a po přednášce následovala živá diskuse:o)
Ještě před přednáškou jsme ale zvládly navštívit nejstarší kamennou budovu v Oxfordu, zvonici svatého Michala a Krytý trh, kde mi mamka musela koupit teplý šál, protože mi byla celý den děsná zima. Nějak jsem ráno přecenila sluníčko za okny a bundu nechala doma. Příští den už stejnou chybu neudělám:o)
Po přednášce se šla Lien ještě chvíli učit a my s mamkou jsme se vydaly procházkou do města. Šly jsme se podívat na budovu Oxford University Press a volným krokem jsme došly až do centra.
Navštívily jsme jedno nákupní centrum těsně před zavřením a v 8 hodin jsme se s Lien sešly před Pembroke college, kde měla v kolejní kapli Lien nácvik sboru na nedělní bohoslužbu. My jsme byly rády, že jsme v teple, navíc v jinak veřejnosti nepřístupné koleji a v její nádherně zdobené kapli. Mamka napsala pohledy a já jsem zatím nastudovala, co všechno musíme ještě následující den v Oxfordu zvládnout:o)
Oxford je krásné místo s opravdu magiscou atmosférou.
Večer jsme si u Lien doma daly čaj a ovoce a spokojeně jsme usnuly na to šup:o)
To be continued...:o)
sobota 5. června 2010
Výlet do Oxfordu a Londýna a zpět:o) díl 1. CESTA
Moje kamarádka Evelien studuje letos na prestižní univerzitě v Oxfordu (ano, přesně ta, kterou studoval C.S.Lewis, nebo J.R.R. Tolkien a kde přednášel statistiku a vymýšlel Alenku v říši divů Lewis Carrol).
A protože je Evelien velmi dobrá kamarádka se kterou se vždycky moc rády vidíme a která si dobře rozumí i s mou mamkou, tak jsme se domluvily všechny tři, že k ní já a moje mamka dojedeme na návštěvu. A protože moje maminka už dlouho toužila navštívit Londýn, do kterého je to z Oxfordu slabá hodinka vlakem, tak jsme naplánovaly výlet na 2 dny v Oxfordu a 2 a půl dne v Londýně.
Dlouho do předu jsme měly naplánované datum a zamluvené letenky, když se vynořil první problém: Bouchla sopka na Islandu a zastavila letový provoz nad Evropou. No nenaštvalo by vás to? Těšíte se na dovolenou a kvůli nějaké blbé sopce, o jejíž existenci jste do té doby neměli ani potuchy byste měli své vysněné dovolené říct "pápá..."
Ale byly jsme klikařky a i když ještě 2 dny před naším odletem z Prahy měly letadla Praha-Gatwick i několikahodinové zpoždění, tak naše letadlo odletělo i přistálo na čas:o)
Letěly jsme se společností Easyjet a letušky mluvily angličtinou ze které bylo srozumitelné tak akorát "děkuji" a jedna letuška navíc vypadala, jako dokonalá gestapačka. No omlouvám se, jestli tohle přirovnání někoho uráží, ale když něco takového vidím v televizi ve filmu tak si říkám: "Hmmm, hraje to fakt věrohodně, klobouk dolů..." Jenže tahle madam evidentně nic nehrála, ale kdyby jo, tak jí dám oskara (tedy za tu roli gestapačky, poněvač role letušky už byla méně věrohodná).:o)
Ale doletěli jsme v pořádku a začaly jsme s mamkou hledat autobus do Oxfordu. Pokud jde o cestování, tak si nejsem jistá, jestli se na něj někdo dokáže připravit lépe než moje maminka. Takže maminka měla přesně zjištěno, kde je vedle letiště autobusové nádraží z jehož 2.-6. nástupiště nám měl za 20 minut jet přímý bus do Oxfordu...
Tak to autobusové nádraží to jsme ještě našly, ale problém byl, že nástupiště s jednocifernými čísly tam vůbec nebyla. Moje maminka se ale narozdíl ode mně nestydí zeptat, a tak i když její konverzace trošičku vázla na porozumění, tak když mamka kolemjdoucímu personálu letiště položila otázku, tak já jsem jí byla schopna přetlumočit odpověď, která nás na bus do Oxfordu posílala na stanoviště 18. Na tomto stanovišti nebyl zatím ani autobus, bohužel ale ani jízdní řád. Poté, co nám ale další dva lidé s určitostí říkali, že bus do Oxfordu jede z tohoto stanoviště jsme se přeci jen dočkaly příjezdu autobusu a řidiče, který kývl na náš dotaz, zda nás odveze do Oxfordu na námi požadovanou stanici.
Na určené zastávce v Oxfordu jsme vystoupily a podle popisu a mapky, kterou nám zaslala Evelien jsme ve 2.00 místního času našly správný dům a konečně se shledali s kamarádkou, která už pro nás měla připraveno vřelé obětí a 2 postele:o)
Pokračování příště...;o)
A protože je Evelien velmi dobrá kamarádka se kterou se vždycky moc rády vidíme a která si dobře rozumí i s mou mamkou, tak jsme se domluvily všechny tři, že k ní já a moje mamka dojedeme na návštěvu. A protože moje maminka už dlouho toužila navštívit Londýn, do kterého je to z Oxfordu slabá hodinka vlakem, tak jsme naplánovaly výlet na 2 dny v Oxfordu a 2 a půl dne v Londýně.
Dlouho do předu jsme měly naplánované datum a zamluvené letenky, když se vynořil první problém: Bouchla sopka na Islandu a zastavila letový provoz nad Evropou. No nenaštvalo by vás to? Těšíte se na dovolenou a kvůli nějaké blbé sopce, o jejíž existenci jste do té doby neměli ani potuchy byste měli své vysněné dovolené říct "pápá..."
Ale byly jsme klikařky a i když ještě 2 dny před naším odletem z Prahy měly letadla Praha-Gatwick i několikahodinové zpoždění, tak naše letadlo odletělo i přistálo na čas:o)
Letěly jsme se společností Easyjet a letušky mluvily angličtinou ze které bylo srozumitelné tak akorát "děkuji" a jedna letuška navíc vypadala, jako dokonalá gestapačka. No omlouvám se, jestli tohle přirovnání někoho uráží, ale když něco takového vidím v televizi ve filmu tak si říkám: "Hmmm, hraje to fakt věrohodně, klobouk dolů..." Jenže tahle madam evidentně nic nehrála, ale kdyby jo, tak jí dám oskara (tedy za tu roli gestapačky, poněvač role letušky už byla méně věrohodná).:o)
Ale doletěli jsme v pořádku a začaly jsme s mamkou hledat autobus do Oxfordu. Pokud jde o cestování, tak si nejsem jistá, jestli se na něj někdo dokáže připravit lépe než moje maminka. Takže maminka měla přesně zjištěno, kde je vedle letiště autobusové nádraží z jehož 2.-6. nástupiště nám měl za 20 minut jet přímý bus do Oxfordu...
Tak to autobusové nádraží to jsme ještě našly, ale problém byl, že nástupiště s jednocifernými čísly tam vůbec nebyla. Moje maminka se ale narozdíl ode mně nestydí zeptat, a tak i když její konverzace trošičku vázla na porozumění, tak když mamka kolemjdoucímu personálu letiště položila otázku, tak já jsem jí byla schopna přetlumočit odpověď, která nás na bus do Oxfordu posílala na stanoviště 18. Na tomto stanovišti nebyl zatím ani autobus, bohužel ale ani jízdní řád. Poté, co nám ale další dva lidé s určitostí říkali, že bus do Oxfordu jede z tohoto stanoviště jsme se přeci jen dočkaly příjezdu autobusu a řidiče, který kývl na náš dotaz, zda nás odveze do Oxfordu na námi požadovanou stanici.
Na určené zastávce v Oxfordu jsme vystoupily a podle popisu a mapky, kterou nám zaslala Evelien jsme ve 2.00 místního času našly správný dům a konečně se shledali s kamarádkou, která už pro nás měla připraveno vřelé obětí a 2 postele:o)
Pokračování příště...;o)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
