Tak tohle je mé heslo posledních březnových dní. Když jsem totiž spočítala, co jsem za březen utratila a že už jsem zase asi o stovku či dvě (zlotých) překročila rozpočet, tak jsem se zařekla, že až do zítřka (1. duben) nebudu kupovat nic jiného, abych ten účet už nenavyšovala. No tenhle bohulibý záměr vyústil v poněkud netradiční situaci, kterou docela dobře vystihuje nadpis výše...
Prostě došel mi chleba, ale protože jsem se zařekla, že si až do zítřka nic nekoupím, tak jím to co mám, to znamená, buchtičky, které jsem si koupila do rezervy, protože vydrží, dnes k večeři nebudu mít standardní chleba s máslem, ale musím si udělat krupičnou kaši (to si taky oproti chlebu polepším) a když se potřebuji něčím dorazit, tak to jistí perníčky, čokoládka a tak...:o)
Takže paradoxně můj záměr šetřit vyústil v situaci, kdy si naopak žiju trošičku nad poměry:o) Tak ať žijí paradoxy a nebojte se tu a tam šetřit, někdy to může být docela příjemné;o)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat