What is new... :o)

Last month I spent wonderful weekend in autumn nature with great group of people, whom I have not had opportunity to meet with for quite a long time:o) Weather was great, a bit cold but sunny and as I have already mentioned, company was excelent. So that was wonderfull, and also it gave me many stimulations to think about some stuff...

I started climbing regularlly. It is still only inside, but hopefully I will have opportunity to try it outside in the comming year:o) Well I am still rather unhandy, but that does not matter as people there are mostly helpful and never laugh at me. So in the end the main thing is that it is fun for me and I am enjoying it.:o)

And another thing is that I am currently a big fan of Japanese anime. I realized that criminal series cause me nightmares, so I am currently watching cute Japanese animes:o) And I have sweet dreams.;o)

Well, there might be some more news in my life, but I will write about them only when they happen. I am now at such a point of my life that I am somehow estabilishing it all newly, so I will just wait and see what the time and life brings:o) Look forward to it;o)

Pope in Brno

As you may know, or not:o) there was a pope in Brno on sunday 27th sept. He celebrated a mass for some 120 000 people at Brno airport. That was the only place, where so many people could be gathered together for a big mass, without any big difficulties.:o)

Well, I took part in it too:o) Of course!:o) You know, pope will never more come any closer to my place than to my home town, I do not supppose him to accept my invitation for a tea or whatever in my house:o)... So I got up at 4.30 and aimed for a mass at the suburbs. Pope was supposed to come at 9.20, so you can imagine how early did I go there and still I was only in about fourth row in my pretty well situated sector...:o) To explain it a bit, I am not really a kind of fanatic that I would have to be there so early but at the ticket I was ordered to be there before 6a.m. It was an order from oranizers, and I think it was quite wise to write on tickets for different sectors what time to be at a place, otherwise I would not like to se the mess of 120 000 people comming at the same time... I can not really imagine, how much could see people who came much later after me ( except of VIPs of course:o)). I still saw a pope only from quite a distatnt, although my place was quite well situated...

But the thing, which was really worthy about it was atmosphere, and I can tell you I dislike crowds;o) But honestly the atmosphere there was something;o) And btw, Benedict appears to be quite gifted for languages as he could say several pretty nice and very well understandable sentences in Czech:o)

I did it :oD

I passed my state exam:o) So my studies are finished:o( But I managed to pass the big exam I was so afraid of:o)

I was so so so nervous. But one good thing about it was that as I was so nervout the evening before I slept peacefully all the night. You know being terribly nervous makes you tired (or at least me it does;o))

I was scheduled at 13.30 and was supposed to come 2 hours before, that means at 11.30. So I came at demanded time and thought I had a lot of time left. So I ment to prepare my defense of my theses, which is compulsory part of state exam. But first of all I wanted to get rid of a little stone in my shoe :o-

I pul off my shoe, when the door opend and a lady said: "the next one to the exam, miss Matejova..." ... "the next one!" You can imagine, I was sitting in the hall, my shoe off, supposing to have 2 hours left...

It was fine in the end. I did not have time to become any more nervous and most of all I was pretty lucky and draw out questions to which I knew the answeres:oD Perfect;o)

Hiking in Low Tatras

I am not a big lover of sports but I do love hiking. This year I had occasin to go to Low Tatras for 3 days of hiking.

First we took chair lift and than continued from it to the right and than down and back to the place, where we were acomodated. First part of a hiking was fine but than to get dowt to the valey... Oh my god! that was something. I even had painful arm muscles next day, which is not so usual while hiking, you can imagine. But that way down was so terrible that we used our arms to hold any tree or rock to make our degression more safe:o) But we maged and in the evening came exhosted but satisfied to our hostel.

The next day we climbed the highest peak "Dumbier". That was much better way, full of blueberries;o)

And the third day we chose even more comfortable way and much shorter, through memorial cemetry of those who died in Low Tatras. (people are not really burried there, they just have there a boerd with their name and date of dead, possibly exact place of death and cause of death...). Quite sad, but it is good to remind how dangerous mountain can be. People should not underestimate... And than we still had time so we went to see a mountain lake and an ice cave, which was amazing, and cold;o)

I put some pictures on: http://picasaweb.google.com/home

Hunting in woods

First I relaxed at home. Mostly with TV. Not that I would not have any better idea what to do, just that I needed to switch off my brain and clean it a bit:o) But that cleaning after few days became pretty boring so I needed to change way of relaxing;o) And so I agreed when my dad offered me to go hunting with him in woods.

Great idea I thought. Green forest, no TV, no people, being out of town in nature... Sounds perfect:o)

So we went. First problem: My sporty clothes is dark blue and red:o) Perfect for hiking, not so much for hunting. So I found at home some green cap and borrowed some green jacket from dad´s wardrobe and decided that it must be enough:o)

Problem No2: I am a town girl. You know town bring some advantages too. For example no moskitos. On the contrary forests and meadows are quite full of moskitos especially if the hut, where you are sleeping is nex to a little pond;o) So first, a way to a drugstore for a spray against moskitos:o) Best investition of all the trip;o)

And finally we could go hunting:o)... Well hunting...:o) That means go to deer-stand at about 7p.m., left at about 10p.m. go to sleep for few hours and get up still darklings to be at the deer-stand before dawn to wait for coming deer... And still, after two days of this "hunting" we did not even shoot a bulet;o) But, we saw a lot of beautiful pieces of deer, which we "of course not to be shot to death, because they were ment to keep a genetic fund";o) And during a day we were building a feeding places for deer, because licenced hunters are not only supposed to hunt but most of all to take care about animals in forest...:o)

So that was our hunting:o) But as a relax it was great:o) ;o)

And after this all I was really relaxed with clean head and looking forward to start studying;o)

How I become wet at Shekespeare...

I do love Shakespeare. And every summer there are summer openair performances at the castele in Brne. Since it started some 9 years ago, I missed only one performance and it has never really been raining, luckily... Until yesterday...

Yes, yesterday I went to see The Merry Wives of Windsor. Wonderful comedy if you know it. The weatherforcast was excelent. 30 degrees celsius no rain... Well, I can tell you that all those people making weatherforcasts are liers...;o) Was raining pretty heavy. Good luck that at least the temperature was right so it was not so cold...:o)

So we saw just about first half of performance before it started rainning and unfortunately I was not able to remember the end:o) Well we came home, I made a good tea and took a piece of cake and took from the bookcase a book with stories from Shakespeare to read the end of the play:o)

summer:o)

I was drinking hot coffee and sitting coverd with blanket inside our house... Than I thought there must have been something wrong:o) Covered with blanket in the middle of summer and I was not ill. It is just like that that even in the middle of summer there can be wonderfuly agreeable cold inside our house.

But still in the end I decided to go out, sit in the garden and blog;o) It is great to be back home, although some things are not the same any more... and although it is strange after nearly 5 months not to have frinds just across the hallway...

I went to my faculty today to get the last needed stamp proowing my stay in Torun. So with this it seems to be finished...:o( Although I love my hometown I miss all the beauties of Torun a lot. So there are pictures of it on the screen of my phone and also pictures above my bed, to have a nice dreams about Torun and my friends...;o)

Have a beutiful summer all of you;o)

Still alive:o)

Hi there:o)

I started blogging for my friends at home to know how I was doing in Torun. Now I am back at home meeting my friends at home and missing my friends from Torun... And as I do not want to end this blog I just decided to change the language for really ALL my friends to understand and go on blogging:o)

So I am still alive as the title says and more or less fine:o) I handed my master thesis at my faculty yesterday and I will do my final university leaving exams in the beginning of Septembre.

Just you imagine how I was surprised to realise how much my legs degenarated in flat Poland:o) And my town Brno is situated at several smaller hills, anywhere you want to go, you go up and down all the time:o)

greetings to everyone;o)

žiju:o)

Přežila jsem všechny možmé i nemožné katastrofy. Jsem doma, v pořádku a dělám vše pro to, abych v září zdárně ukončila studium:o) Včera jsem odevzdala diplomku a odedneška začínám psát blog v angličtině, protože nyní to už nejsou mí přátelé v ČR, kdo potřebují vědět jak žiju (prostě zajdem na kafe a proberem to;o)) ale mám teď přátele přes půl Evropy a ti by možná mohli chtít vědět, jak žiju, a navíc, všichni moji kamarádi doma umí anglicky, (tetě to zatelefonujem;o)) tak si to můžou i nadále pročítat dle libosti, ti kteří ovládají tento mezinárodní jazyk lépe než já prominou a pominou mé chyby;o)

nestíhám!!

Absolutně nestíhám.... S mojí diplomkou je to všechno "na pytel, pane stavitel" k tomu formality odjezdu, poslední zkouška v pondělí, do toho loučení a odmítání pozvání kamarádů, kteří už mají prázdniny, ať se s nimi jdu bavit, a moje diplomka týden před odevzdáním prý není obhajitelná, takže jestli to přežiju, tak dám vědět, jak všechno dopadlo po osmém čevenci a jestli to se mnou sekne, tak až se zotavím....

V mezičase na mě, prosím, myslete a posílejte mi hodně pozitivní energie, abych to nějak zmákla. Jestli to vyjde, tak to bude hodně drahý, ale jsem odhodlaná to zkusit;o)

diky Katy.

Jo a jak mi Katka připomněla, tak jsem vám v zápalu boje a jinýho zapomněla sdělit, že jsem tedy vyzkoumala jak je to s tou nejvyšší horou Austrálie. Jo, jak Katka říká, tak tu horu objevovali poláci a po Koščučkovi je prý pojmenivaná proto, že se prý proslavil i v anglicky mluvících zemích, konkrétně tedy za velkou louží ve válce o nezávislost...

vítězné foto

Jo, tu fotku, co jsem za ni byla oceněna jsem hodila na net. Nečekejte žádný zázrak, je to jen pěkná a vtipná fotka;o)

K čemu je dobrý Erasmus

Kdyby pro nic jiného, tak pro ten blahodárný vliv, který to má na mé sebevědomí určitě:o) Dnes jsem dokonce dostala ocenění ve fotografické soutěži, které jsem se zúčastnila, protže mi bylo trošku líto pořádajících, jak se jim pořád nikdo nechtěl přihlásit. Nakonec se přihlásilo s fotkama dost lidí, takže udělali dokonce 4 různé kategorie a v jedné z nich jsem dokonce já dostala ocenění (a ne neučastnili se čtyři lidi a ne nebyli oceněni všichni zúčastnění;o))

Taky jsem se tu ale naučila cestovat do cizích a nepoznaných měst a to i úplně sama a mám i ten pocit, že si začínám zvykat i na trička s výstřihem, a už se se mnou místní začínají plynule bavit polsky, takže evidentně začínám být od místních upravených slečen téměř k nerozeznání, tedy, dokud neotevřu pusu:o) aspoň někdy...

Taky jsem tu, světe div se, neumřela hlady, dokonce ani nezhubla, ale taky ani neonemocněla, což jak tak poslouchám historky kolegů od doktorů, tak díky bohu... ale kdo ví, ještě mám měsíc před sebou, to je ještě spousta času se psychichky zhroutit a poznat místní, prý dokonce i anglicky mluvící, psychoterapeuty;o)

Tak mi drže palce, ať se s těma terapeutama seznamovat nemusím, do toho tak moc žhavá nejsem. Těším se na rodiče tento víkend a na sestřičku víkend poté... a na vás všechny v první volný termín po 27. červnu;o)

k čemu je dobrý Erasmus

Mise splněna;o)

Tak jsem si tento týden řekla, že když se do programu nevešel Gdaňsk (dobře i tak počasí tento víkend je mizerné a v Gdaňsku by bylo fakt hnusně...), tak že se vydám do Varšavy, najít starého známého...

To si totiž už takových 6 let vyměňuju na Vánoce, Velikonoce a o prázdnichá pohledy a přání s jedním klukem z Varšavy. Od té doby, co jsme se v Německu potkali si jen třikrát do roka popřejem hezké svátky a sdělíme největší změny, jako školu, kterou studujeme, dokončujeme atd. nebo svatbu, která v lednu potkala tohoto mého známého (Pawel se jmenuje;o)) a když už mám být teda v Polsku 4,5 měsíce, tak by byl hřích se s ním nespojit... Ale zkuste se spojit s někým, kdo nemá mobil a e-mail používá jen sporadicky. A tak jediné, co jsem měla v ruce bolo přání z letošních Velikonoc, v němž stálo, že adresu znám a mám se kdykoli stavit... Vážně jsem se snažila být zdvořilá a svou návštěvu si předem domluvit, ale evidentně byl v poslední době Pawel dost zaneprázdněný...

No nicméně, když jsem to konečně našla a zazvonila u jejich dveří, tak byl vážně potěšen, že mě vidí:o) Zašli jsme na čaj, popovídali, no a ve dvě jsme se zase rozloučili, protože zrovna odjížděli do Krakova i s paní (je moc fajn;o)). Ale domluvili jsme se, že jestli to půjde, tak by mě po Varšavě provedli 20 června, kdy už by i Pawlowa paní měla mít odevzdanou diplomku a trochu víc času i na návštěvy.

Já jsem si ještě prohlídla Národní muzeum (galerii), nevím, proč tady všem národním galeriím a obrazárnám říkají muzeum...? Začalo totiž akorát lít jak z konve, tak se mi to i vzhledem k tomu, že měli v sobotu vstup volný a provoz do pěti zdálo optimální, obzvláště, když mi v 5 jel vlak zpátky:o) Všechno jsem to zvládla, tak nakonec, na to, jak bylo hnusné počasí to byl docela fajn výlet:o))

Jak jsem se družila v kuchyni

Už je víc než půl hodinky po půlnoci, takže technicky už sobota a na to aby se mi pletla písmenka už mám nárok, tak to eventuelně omluvte:o) Ale když jsem se v půl dvanácté tak nacpala, tak ještě nemůžu jít tak honem spát...

No, Arta s Alessandrou se domluvily, že si zorganizujeme vlastní eurovečeři, účast dobrovolná a vítaná. Tak po domluvě na všechny strany, jsem si nakoupila na tvarohové knedlíčky se smetanou a višňovou marmeládou a vyčkávala jsem...

Než si ostatní nakoupili a začali něco dělat, mezitím jsem já stihla spoustu jiných věcí, taky se bavit pozorováním Alessandry a Massima, jak se snaží zorganizovat přípravu Lasaní (Takoví trochu Pat a Mat po Italsku, děsná legrce se koukat:o)) Pak jsem se stavila u Sarah kouknout, jak se má rybička, kterou dostala minulý pátek k narozeninám a pak jsem se konečně dopracovala i k tomu, že jsem si udělala aspoň těsto a na tác nachystala kuličky, jen uvařit... Tak tam na mě kuličky asi tak další hoďku čekaly, mezitím jsem pomáhala Andrei a Artě s bramborákama, Alessandře s patlámou na lasaně, Bushře s pečením a Sarah s Janou s těstovinovým salátem, a když se konečně začali scházet lidi, tak jsem hodila svoje kuličky tvarohové do vroucí vody a za chvíli jsem lovila knedlíčky a házela je do nachystané misky s cukrem a opečenou strouhankou. Od smetany jsem nakonec upustila, kdo by jim vysvětloval, jak se to podává...? I Tak to všem chutnalo a chodili si přidat mých knedlíčků i více než jen jednou:o) Tak to mě potěšilo:o) Zůstalo mi jich jen pár, budou zítra k snídani, už se těším, k obědu ne, k tomu tam mám na výběr zbytky z dneška nebo z včerejška...

Tak a teď už se opravdu těším do sprchy, tady totiž kuchyň nemá větrání a to víte, mně je v kuchyni teplo i tak, ne tak když stojíte nad rozpálenou troubou a snažíte se vařit pro nějakých dvacet lidí, aby každý ochutnal a aby hlavně chutnalo...

Uffff, jsem přecpaná, lasaně byly super a všchno ostatní absolutně taky:o)

Pračka-žrout ponožek...

Tak jsem přišla o ponožku. Absolutně nevím jak. Zašpinit jsem je určitě musela obě dvě a pračku i sušičku jsem dvakrát zkontrolovala. No, a někde mezi tím se mi jedna fusekle musela ztratit a to zrovna patřila k mým oblíbeným...:o( No nic no, můžu být ráda, že se mi jen ztratila jedna ponožka, horší by bylo zaprat celou pračku na růžovo...:o)

Včera večer jsme měli palačinkový dýchánek a Arta tomu ještě nasadila třešinku dnes ráno, udělala nějaké speciální tvarohové lívanečky. Recept: Tvaroh + 2vejce + (cukr) + mouka podle potřeby, případně asi zředit mlékem, kdyby bylo potřeba. Na pánvi se smaží placičky lívanečkové velikosti a konzistence... Je to dobré i samo, ale mlsouni si to můžou namazat ještě marmeládou;o)

A už chci být konečně doma.........

Noc muzeí

Tak tady byla taky včera večer muzejní noc, ale pršelo tady a z muzeí, která byla volně přístupná jsem ještě neviděla jen jedno a tam snad půjdu v červnu s rodinkou, pře si myslím, že by se jim mohlo líbit:o)

Ale ráno jsme si s Lien zaplatily vstup do muzea cestovatelů a v pátek jsme byly na hradě, tedy jednu místnost jsme poněkud vynechaly, protože když jsme vkročily mezi dveře strhnul se tak hrozivý kravál, že jsme s křikem vzaly nohy na ramena a utíkaly, a ještě deset minut po té se mi na prosluněném nádvoří klepala kolena, jak jsem se lekla... Prohlídka je bez průvodce, jen pár sklepních místností a byly jsme tam zrovna samy dvě...

Dnes už podle předpovědi mělo být slunečno, ale protentokrát jim to nějak nevyšlo... No, tak se aspoň půjdem trochu protáhnout ven, dokud neprší...:o) Přeci tu nebudem sedět celý den zavřené, jak dvě pecky:o)

Juwenalia

Tak nám začala Juwenalia... To je taková vysokoškolaská několikadenní party. Atrakce, koncerty, paření, pití, zábava, relax... A to vše má být možnost se odreagovat před nadcházejícím zkouškovým obdobím...

Včera jsme byly na nějakém Rockovém koncertě, prý, no ale ze tří skupin, které jsme slyšely se nám dvě líbily, tak to snad bylo dobrý...:o) Vydržely jsme do půlnoci o závěr jsme teda přišly, Lien byla po cestě z Holandska unavená a já jsem zjistila, že ačkoli jsem byla zcela střízlivá a bez kapky alkoholu v těle, tak jsem se motala a ztrácela rovnováhu stejně jako kterýkoli jiný kolega konzumující alkohol už pěkných pár hodin, ovšem v mém případě to bylo tím, že moje tělo už spalo a odmítalo dále koordinovat mé pohyby...:o)

Dnes ráno začala párty nečekaně brzo, už v deset ráno, no naštěstí jsem do té doby byla už v polovině dnešní práce, takže ten zbytek nějak poskládám po menších kouscích, do večera to bude:o)

Teď to jdu teda zkoumnout ještě před obědem ven, abych se rozmyslela, jaký program bude na odpoledne nejlepší: zavřít se ve svém pokoji se špuntama v uších, utéct do města, kde ale bude asi taky trochu šrumec, i když snad menší kravál a nebo se přeci jen jít účastnit divokých oslav svátků studenststva...?:o)

Fotky

Tak jsem se sice původně chtěla učit na zítřejší test, ale steně bych na to neměla jindy čas, tak jsem tam ty fotky hodila a okomentovala... Tak se můžete kouknout, jen teda nevím, proč to ta Picassa tak přeházela...:o(

Tak a teď se jsu opravdu učit:o)

Proč je dobré podržet si české zvyky

Proč je dobré ponechat si zvyky z Česka a neučit se na erasmácké? Protože na tom děsném sporáku tady fungují jen dvě mizerné plotýnky a protože v poledne jsem v kuchyni jediná a ve všední dny vařím na čistém sporáku, který uklizečka ráno umyla, zatímco v sedm večer si nemám kde ohřát večeři, páč v kuchyňce je stále plno, což je fajn a můžete se tam sociálně vyžít, ale jde to jen těžko, když z celého jednoho sporáku, co je pro celé patro, fungují jen ty dvě mizerné plotýnky...

Takže dneska dělám teplou večeři naposledy(až na mě přijde řada), od zítřka už zase jenom chleba, jogurt, musli a cokoli jiného, co se nemusí vařit...

Poznań - město začátku polského státu

Tak jsem si dnes udělala rychlovka výlet do Poznaně. Vstávla jsem kvůli tomu teda v pět ráno, ale nelituji. Vlak mi jel v půl sedmé, po deváté jsem byla v Poznani, vyptala jsem si hned na nádraží mapu, abych se neztratila a podle průvodce Lonely Planete, který jsem si zapůjčila od Katrien a nastudovala po cestě ve vlaku jsem se vydala napříč celým městem k nejvzdálenějšímu bodu naplánované trasy, na Tumský ostrov, kde se nachází katedrála se základy nejstarších kostelů, které na daném místě nechal zbudovat první polský kníže Měšek I a jehož ostatky tam májí být spolu s ostatky jeho následovníka Boleslava Chrabrého uloženy ve zlaté kapli.

A z ostrova jsem se pak vracela trasou, po které jsem cestou na ostrov udělala jen rychlý průlet. Došla jsem na staré náměstí, prohlédla si malebné domečky a poněvadž v chytrém průvodci psali, že je v muzeu v sobotu (a to dnes byla) vstup zdarma a že je to zajímavá renesanční budova... Tak jsem se šla podívat, byla fakt hezká, taková inside sgrafita jsem ještě neviděla, fakt jsem kulila očka...:o)

Pak měli po městě manévry nějací vojáčci na koních, tak jsme se tak různě míjeli, jak jsem procházela centrem k baroknímu kostelu, který byl zajímavý, ale jeho jméno jsem už zapomněla, ale měli tam krásně malované dveře pro vstup do sakristie;o)

A nakonec jsem se zaparkovala v Národním muzeu. Polská malba od? do současnosti. Až půjdete někdy v Polsku do galerie, tak dobrá rada(kterou já jsem nedodržela, tak jsem to měla trošičku retrospektivně...): V Polských muzeích a galeriích odsvrchu dolů... Takže já jsem nejřív musela zkousnout současné umění (to jsem zvládla rychle;o)), pak to konečně začalo být koukatelné a zajímavé a nakonec jsem se propracovala i k renesanci a gotice a také k pár zahraničním mistrů. Také tam byl jeden pokus od Botticeliho, to jsem zase byla na vážkách, že by tu měli mít Botticeliho o kterém nevím a co víc, ten obraz jsem znala, takže by se dalo předpokládat, že mám aspoň povědomí, kde je k vidění... No, k vidění je samozřejmě ve Florencii, tohle byla kopie nějakého polského malíře, ale docela pěkná:o)

No a to už jsem po pěti hodinách ťapkání byla rozhodnutá, že vlak ve čtvrt na pět je moje značka a že si před tím ještě stihnu v parku posedět a dát sváču...

Tak vlak jsem zvládla, sváču ne. Zpět na nádraží jsem to vzala nějakou turistickou královskou stezkou, takže pominu-li, že se mi do cesty dostalo nějaké lidové shromáždění, kterému jsem se radši do cesty nepletla, tak tam neustále po cestě bylo co fotit a u čeho se zastavit a přečíst si k tomu aspoň základní popisku, takže na nádr jsem dorazila akorát, abych si pohodlně koupila lístek a ve vlaku našla místo k sezení a sváču jsem dala ve vlaku:o)

No, s diplomkou jsem dnes moc nepohla, ale snad jsem aspoň v té národní galerii dohnala trochu tu jednu zmeškanou přednášku o polském umění, co jsem tu chyběla když jsem byla doma, a co z ní bud mít v testu 5 otázek:o)...

Nový účes

Tak jsem se nechala ostříhat. Dlouhé vlasy mi začínaly padat do obličeje, což nesnáším a poslední dobou mám vlasy nějako až moc hladké, tak že mi v nich pořádně ani nedržela spona a když Ula přišla v pondělí s tím bezvadným účesem, tak bylo rozhodnuto. Dnes jsme s Ulou zašly k její kadeřnici a myslím, zatím, že se to docela povedlo. Uvidíme, co to udělá, až se na tom vyspím a až to umyju, ona totiž sice paní kadeřnice říkala, že to je velmi nenáročný střih na údržbu, to ale v jejím pojetí znhamená (poučila mě, tak to vím) vyfoukat směrem vzhůru a upravit voskem na vlasy, když mě viděla, tak přímo doslovně řekla, že si mám KOUPIT (nevím, jak jí bylo hned tak jasné, že nic takového nevlastním?:o)) vosk na vlasy...:o)

Tak uvidíme, co to udělá, zatím se cítím fajn:o)

Zima

To je děs. Ještě o víkendu jsem chodila v tričku na ramínka a opalovala se u jezera a teď přemejšlím, co na sebe ještě oblect, aby mi nebyla zima...:(

Je tu kosa, prší a je hnusně, ale podle internetu asi víte všichni o čem mluvím...:)

No, nic, šrotím polštinu protože máme příští týden test a dostali jsme se na gramatiku, ve které začínám plavat a z testu bych potřebovala dostat co nejlepší známku, abych se už pak nemusela tak trápit u zkoušky v červnu...

sobota

Dnes jsem šla spát až ve třičtvrtě na dvě. Kdo se ale chcete začít radovat, že dělám pokroky a začínám pařit, tak zase můžete zklidnit své nadšení, dívaly jsme se s Ewou u ní doma na film.

Ale pravda je, že snaha byla. V osm jsme šly za kamarádama na párty. Začínalo se u jednoho z nich v bytě s "berry" vínem a pokračovat se mělo v nějaké hospodě a když už jsem se začínala bát, jak to asi přežiju do nějakých tří, čtyř do rána, tak z Ewy vypadlo, že se jí moc do klubu ani nechce, že by radši koukla doma na film. No, to víte, že jsem nadšeně souhlasila. Abychom to nezapíchly tak náhle, tak jsme kamarády doprovodily k hospodě a tam se s nimi rozloučily (už jsem tu dva půl měsíce a na to objímání při vítání a loučení si stále jakosi nezvykám...) a pak jsme se ještě prošly kolem jezera na kterém se naprosto nádherně odrážela všechna světla...:o)

U Ewy jsme daly sprchu a pižamka a vybraly jsme film Juno. Ewa ho znala, ja jsem se divala poprve, ale bavily jsme se obě:o) Dokonce jsem tentokrát byla tak šikovná, že když si Ewa stahla polské titulky, tak se mi podařilo do přehrávače nastavit, aby přehrával obojě titulky, tak jsme to měly docela pohodove...:o)

Jo a ještě jeden oběv z oblasti flmu. Vzpomínáte si na film Slunce, seno a pár facek? Jak se tam ty místní babky koukají na ten film o umučení Sv. Šebestiána a celé je to nadabované takovým tím bezbarvým hlasem:"achmujbožeachmujbože........." Tak tak se tady dabujou filmy... V pozadí je slabě slyšet původní zvuk a veškerý dabing spočívá v tom, že všechny charaktery včetně ženských čte takhle nezáživně jede chlap... Je to fakt síla, to teda zlatý český dabing. Ale nejlepší jsou stejně titulky, když už je umíte přečíst:o)

je tu hezky:o)

Tak jsem se po tydnu zase dobře vyspala, tady sice taky sousedi nahoře měli party, ale chovali se moresněji, než drazí spolubydlící na koleji a skončili relativně snesitelně a pak už tu byl krásný klid. Ještě i teď v devět ráno je tu příjemně a klidně...

Sluníčko svítí, v poledne se máme potkat s jednou kamarádkou a půjdeme na lodičky a opalovat se. Osobně o tom opalování, zvláště, trochu pochybuji, ale nebudu kazit legraci a půjdu to taky zkusit. Večer mě zdá se čeká párty s kamarády a domácí víno maminky jedné z kamarádek... No podle popisu to zní dost nebezpečně, už když popisovali, jaké všechny berries v tom jsou a o grapes (hrozny) nepadlo ani slovo a ještě víc mám důvod se bát když začali popisovat účinky...:o) Ale snad to zvládnu, jsem už koneckonců velká holka, tak bych se měla přestat bát a skočit do toho rovnýma nohama, tak snad se mi podaří zítra ráno taky vstát..:o)

No, snídani jsme dnes měli náramnou, sladká teda moc nebyla, ale když byla tak báječně nachystaná, tak jsem nevymýšlela a nacpala, do sebe co bylo. Žaludek se sice netváří moc nadšeně, ale nedávám mu na výběr, tak se s tím bude muset vypořádat. Řekněte, kdo by chtěl chleba s marmeládou, když můžete mít v listovém těstíčku zapečené párky, zeleninu a těstovinový salát? (Já:o))

Tak jo, když už jsem si sem dotáhla noťas a učení, tak jdu ještě něco dělat než vyzazíme na ty lodičky...:o)

Mazury a první Máj

Tak dnes to bylo perný ale jinak fajn:o) Na koleji přestali vykecávat a vyřvávat až ve čtyři ráno, což vzhledem k tomu, že jsem v 5 vstávala bylo dost žalostné... Ale potkaly jsme se s Ewou (mojí polskou mentorkou) v půl sedmé na nádraží, koupily lístky a vyrazily. Nejdřív jedním osobákem, totálně narvaným, ale asi po hodině jsme si sedly a pak dalším osobákem, taky totálně narvaným, museli dokonce přidat jeden vagonek, to jsme si sedly asi po hoďce a pul či dvou... Dorazily jsme kolem jedné hodiny do města Elk. Leží u jezer, v Mazurské oblasti a můžu vám říct, že kdybych nějakým nedopatřením musela v Polsku strávit zbytek života, tak by to bylo tady na Mazurech. Krajina je tu příjemně zvlněná, skoro jako u nás doma, jen je tu o dost víc jezer, jezírek a různých a jiných soukromých louží, které ale tomu všemu dodávají velice malebný ráz...

V Elku Ewa bydlí, když zrovna nestuduje v Toruni. Má tady plno kamarádů, a tak jsme se je hned po výborném obědě, který nám Ewina maminka nachystala vydaly kamarádky a kamarády potkávat různě po hospůdkách a posezeníčkách... Až na jeden exeplář se přinejmenším snažili mluvit anglicky, nebo aspoň mluvili natolik srozumitelně polsky, že se dalo dešifrovat o čem je řeč... No ten jeden exemplář je prý velmi zábavný, studuje business ve Varšavě a anglicky neumí slovo, navíc polsky děsně drmolí, takže s tím jsem teda mimo...:(

No, k obědu navařila maminka tři druhy masa, takže jsem si vybrala rybu zapečenou v nějaké smetaně s koprem, bylo to moc dobré... Opět jsem udivila veškeré osazenstvo množstvím brambor, které jsem si naservírovala (jmenovitě byly tři a stále trvám na svém, že i když jsou výborně připravené, tak jsem v Polsku ještě neviděla dobré brambory...) a aby se neřeklo pořádně jsem to doplnila výborným těstovinovým a zeleninovým salátem.

Uff, jsem unavená, a tak i když bych toho ráda napsala víc, tak jdu spát. Snad zítra... Jen ještě jedno, tady visí VŠUDE vlaječky na oslavu prvního máje... Ne jenom na úředních budovách, ale prostě všude, kam se daly vyvěsit...:o)

Rajská a tak...:o)

Tak jsem včera vařila rajskou omáčku...:o) Dotáhla jsem si s sebou z Česka dva knedlíky, abych mohla i své kolegy ze zbytku Evropy poučit, co ještě se dá jíst jako příloha mimo brambor, rýže a těstovin a že to není chleba...:o) Neustále se mi tu snaží vnutit, že jim nabízím bílý chléb, tak jim neustále vysvětluji, že zatímco chleba se peče a podává většinou vychladlý, tak knedlík se vaří ve vroucí vodě (to jsem si samozřejmě nastudovala z knich, knedlíky se přeci kupují v obchodě a koho by zajímalo jak vznikají...:o)) a podává se teplý nejlépe napařený...

Rajská se mi docela povedla, tedy mně chutnala a Katrien s Artou, které jsem pozvala na večeři taky...:o) Tady je vaření fakticky skoro za trest a neb děsný adrenalin... Měla jsem jen malý kastrolek do kterého se ty tři porce rajské tak tak vešly, zato jediná funkční plotýnka na sporáku byla ta největší, tak si dovedete představit, jaký to byl boj a fofr, všechno to tam ve správném poměru a správně nasypat a nalít, tak aby byl výsledek poživatelný a ne připečený... Notabene, když se v té rychlosti rozhodnete zahušťovat příliš řídkou omáčku moukou, kterou se snažíte rozmíchat v horké vodě...To fakt nejde:o)

Ale holkám chutnalo, zapily jsme to naším vínem a spokojenost byla naprostá...:o)

Zase v Toruniu

Kdybyste to náhodou nevěděli, tak zatímco v Češtině je Toruň rodu ženského, tak v Polštině je rodu mužského, proto má taky jiné zkloňování...:o)

Tak jsem zase tu. Půlku mám za sebou, druhá mě čeká... Ale čeká mě hodně práce a taky plánuji ještě hodně zábavy, abych si to ještě trochu užila, než odsud vypadnu, tak to bude pěkně nabitý...:o) A mimoto už mě čeká jen ta kratší půlka už tu nebudu ani celé dva měsíce...:o)

Tak jsem se sem vrátila a sice jsem měla dobré předsevzetí sednout k počítači a pracovat, ale nešlo to... Toruň je děsně prašné a suché místo, takže po čtrnácti dnech neuklízení se po zemi všude válely chuchvalce prachu a stůl jsem si musela nejdřív utřít než jsem na něj začala vyskládávat věci z batohu... To jsem zvládla včera, ale jinak se v nepořádku dost špatně učí a taky jsem na dnešek měla naplánované měsíční velké prádlo, takže co se učení týče, dneska mi to vyšlo jen na Polštinu, kterou mám odpoledne a do které jsem si rychle podle pokynů kolegů udělala aspoň zkusmo domácí úkol a prošla cvičení, která jsem zmeškala, dělali nějakou novou gramatiku, tak jsem těžila z podobnosti s češtinou a přehledné tabulkly v učebnici, uvidíme jak DÚ dopadne...:o)

Bylo krásně a dovezla jsem si nové letní pižamko, tak jsem si u té příležitosti vyptala čisté povlečení na svou postel (ani se ženská tentokrát moc nekroutila a hned mi ho vyměnila...:o)) a na návštěvovskou postel jsem povlečení vyprala a už je i suché... Otevřela jsem dokořán obě okna, co tu mám, utřela garnýže od prachu a vyvěsila jsem tam to povlečení, celé dopoledne na to svítilo sluníčko a povíval větříček, takže jsem to po obědě mohla sundat...:o)

Taky kuchyňe už nám začínala zasmrádat a protože před 14ti dny byl její úklid na mně, a nikdo to za mě za tu dobu, co jsem tu nebyla neudělal, tak jsem se do toho pustila spolu s úklidem svého pokoje, teď už se tam aspoň nemusím bát si namazat chleba a uvařit čaj...:o)

Malebná krajina moravská aneb DOMA!:o)

Tak jsem konečně doma:o) Já vlastně cestuji ráda, když si odmyslím všechno nepohodlí a stres s tím spojený, ale ze všeho nejradši se vždycky vracím domů obzvláště ze zahraničí a úplně nejvíce to pociťuji, když se vracím z byť i krásných krajin jako je Holandsko či Polsko, které jsou ale úplně placaté... Ta naše zemička je malá a možná v mnoha ohledech zaostalá ale je "malebná". Neznám nic krásnějšího než pozorovat tu naši zvlněnou krajinu a říkat si: " jsem doma":o)

Jj, je to paráda, jíst knedlík s rajsou a domácí sekanou a před spaním si dát skleničku našeho vína:o)

Trochu zklamaná jsem pravda byla, když jsem zmáčkla knoflík "kouzelné bedýnky" a pomalu se začala rozpomínat, že v ní vlastně dohromady nikdy nic nejde a no tomto faktu se, bohužel, ani po dvou měsících mé nepřítomnosti nic nezměnilo, trochu "surprise" byly reklamy u prostřed pořadu, ty mi tedy nechyběly, a tyk jsem zdá se i pozapomněla, že něco takového existuje...:o) Děsná záležitost!

Je tu teplo a je tu krásně a abych si lépe uvědomila, že jsem doma, tak jsem hned dostala za úkol vypořádat se s obvyklým sobotním úklidem...:o( No co no, v Toruni sice taky uklízím, ale co si budem povídat, uklidit těch dohromady asi 15 čtverečních metrů zas tak moc práce nedá, to tady to je "mnohem víc legrace...":o...

Housle moje stále drží, byly jen trochu podladěné, ale sladit jsem je ještě zvládla, to zahrát pár not, co by dohromady daly melodii už byl náročnější úkol...:o)

A víte co, mám asi buďto malou skříň nebo moc oblečení. Vůbec na ní není vidět, že mám jeden plný kufr v Polsku, tady ta skříň je pořád plná..., čím to asi bude?:o)

No, nic jsem živá zdravá spokojená a doma, tak já se jdu podívat, kde jsem skončila v tom úklidu...;o)

Velikonoce

Tak na zelený čtvrtek jsem měla "české Velikonoce" a špenát a měla jsem návštěvu, takže polskou verzi jsem už moc nestihla, ale co vím, tak večer na mši je to podobné jako u nás, akorát tady se nejí špenát...

Na Velký pátek, už jsem taky zmiňovala, že jsou tady povolené ryby a chleba... a v pátek tady mají už otevřený k modlitbě boží hrob, akorát tělo Ježíše je přikryté. Večer v 17.00 byla "mše" tak jak u nás akorát s tím rozdílem, že kříži se neklanělo, ale líbali se Ježíšovy nohy na kříži a tam kde u nás stojí kluci, aby pomohli starším lidem pokleknout a vstát, stál tady klučina s kapesníkem a po každém tu sošku přetřel...:)

V sobotu byl už boží hrob odkrytý, ale to už nebyl ve středu zájmu, v sobotu se tady chodí světit jídlo. Po celý den, ale hlavně po obědě proudily celé rodiny s dětmi, vždy měli nazdobený košíček plný nejrůznějších poživatin, vajíčka, chléb a sůl, máslo... Vše přikryté látkou, odkryje se jen v kostele na posvěcení a pak se košíček zase přikryje a odnáší si ho majitelé opět domů... Bude to jejich nedělní snídaně... v sobotu večer tu prý je taky mše, ale na tu prý nechodí nejvíc lidí, nejvíc lidí a nejslavnější mše je v neděli ráno, v 6.00 tak tu jsem tedy oželela.

V sobotu byly ještě otevřené obchody a protože avizovaly, že znovu otevřou až v úterý, tak jsme udělali zásoby. Pavel přivezl knedlík, tak jsme koupili čerstvý kopr a já jsem dopoledne a přes poledne vyráběla mazanec... Tedy bylo to dílo, ale povedlo se a je výborný:o)

V neděli ráno tu bylo hnusně, zataženo a jen 8 stupňů, když jsem se dopoledne dívala, to se mi tedy nechtělo na žádnou dvouhodinovou polskou mši, sice všichni říkají, jak je ta polština podobná, ale v tom kostele to hodně unavuje, protože věci které neznám (jako čtení jsou přeci jen náročné, protože slovenština to není, co si budem povídat) a když přijde na modlitby, které jsou stejné, tak to taky není žádný med, protože, aby se nějak rýmovaly, tak je poláci mají přeci jen trochu odlišné a to vás pěkně plete, když se ji snažíte odříkat ve vlastním jazyce a na to abych to říkala polsky teda ještě nemám...:(

Takže neděli jsem si udělala sváteční, trochu flákací a hlavně odpočinkovou, udělala jsem slavnostní oběd (kuře na curry a na smetaně a s ananasem) a po obědě jsme si dali kafe u Sarah s jejími rodiči, naštěstí mluvili pěkně anglicky, tak jsem se nemusela ztrapňovat se svou němčinou...:o)

A kolem 16.00 se konečně objevilo sluníčko, tak jsem okamžitě zavelela k procházce. Šli jsme se s Pavlem projít do parku a k řece... Moc fajné, byla jsem ráda, že mám ještě zimní bundu, ale už jsem pod ní měla jen triko:o) Natrhali jsme nějaké vrbové proutky a já jsem večer uvařila a nazdobila i nějaká vajíčka...:o) Cibulových slupek jsem neměla moc, tak jsem to pojistila ještě pytlíkem černého čaje a dopadlo to dobře...:o)

Jedno si dal Pavel dnes (velikonoční pondělí) k snídani, já jsem měla stále ještě svůj mazanec:o) a zbytek jsme dorazili k obědu (měli jsme zbytky od soboty: koprovka s KNEDLÍKEM:o))

Dnes je tu krásně. Google hlásí 16 stupňů (tričko a svetřík:o)), tak jsme hned po obědě vyrazili pěškobusem do centra a tam jsme si prohlídli muzeum a vyšplnali na radniční věž - nádherný výhled za nádherného počasí...:o) Akorád teda zmrzlinu jsme si nedali, protože když jsme viděli všude ty dlouhé fronty, tak nás přešla chuť...:o/

Veselé Velikonoce:o)

Tak a dnes naposledy:o)

Veselé a krásné Velikonoce Vám všem, co vás zajímá, jak se mám:o) Myslím na vás a těším se, až vás zase všechny uvidím;o)

Zelený Čtvrtek

Tak jsem teda dnes vařila špenát...:) Sice se svým kuchařským "uměním" moc chlubit nemůžu, ale v zájmu nelikvidování špenátu až do příštích Velikonoc, jsem pozvala na večeři Ulu. Ula taky moc nevaří, takže je v tomhle směru chápavá, zato je s ní legrace a dobře se sní povídá, česko-polsky:o)

Na to, že má být Polsko zemí brambor, tak teda slušné brambory, aby tu člověk v obchodech pohledal, takže ani ty dnešní nevypadaly nic moc, a to byly lepší než ty minulé... Asi jsem jakosi zmlsaná ačkoli brambory nejsou mou oblíbenou přílohou...

Nevíte někdo jak utřít česnek, když nemáte ani mačkátko na česnek, ani velký plochý nůž a o nějakém tloučku a hmoždíři ani nemluvím...? Mně to teda moc nešlo, ale provedla jsem snahu a zbytek jsem pojistila česnekem v prášku, šak co, aspoň jsme tak moc "nevoněly":o)

Jinak to bylo dobré, aspoň mě to chutnalo, možná tam mohlo být trochu víc mlíka, ale zase jsem to nechtěla moc ředit, aby toho nebyly litry:o)

Btw, mami, upozornění, že to prská, bylo dost na místě, díky;o) Jinak by každý, kdo vařil po mně bezpečně věděl, že jsem dělala špenát, a byla-li bych hodně šikovná a nahodila pěkně zdi, vědělo by se to až do příštího malování:o)

Než slunce zapadlo, ještě jsme si povídaly a dorazily pár čokoládových sušenek, zítra je Velký Pátek, tak jestli mě slabost nezkolí, tak se postím, jestli hlad vyhraje, tak se nedá nic dělat...:o) Btw, tak abyste věděli, jak moc je Polsko katolické, tak na Velký Pátek tu není přísný půst, jedí se ryby a když to někdo s tím půstem myslí hodně vážně, tak jí na Velký Pátek chleba a vodu...:o) Takže hladovku tu zítra držím jen já, přivandrovalec z nejateističtější země v Evropě:o)

Hoří má panenko!

A neb požární cvičení...

To jsem si tak dnes kolem jedenácté dopoledne seděla ve svém rožku pod oknem a studovala, no se špuntama v uších, protože s příchodem jara, obzvlášť, se toho venku začíná mnoho dít a to mnoho protodukuje také mnoho obtížného hluku:o)

A v tom... Nějaký fakt divný zvuk, takové hodně hlasité tůtání, přes špunty navíc ještě podivně přiškrcené, z opačného konce pokoje, kde jsem si absolutně jistá, že není vůbec nic, co by jakýkoli podobný zvuk mohlo vydávat... a ejhle, on to byl místní rozhla, který jsme ani nevěřili, že by mohl fungovat: "uwaga, uwaga" (pozor pozor) a cosi o jakém si ohni a že nemáme panikařit a bezprodlení opustit budovu. Ono tedy ten rozhlas vydával tak nepříjemné zvuky, že ty by vás z budovy vypudily samy o sobě...

No, tak nikde nikdo nepanikařil, po chodbě chodily akorát uklízečky, co se nás taky snažily vyštvat ven před budovu a tvářily se děsně vážně, ale ne tak moc, abychom jim "sežrali" že nám jde fakt o krk, takže jestli tu někde je oheň, tak to asi nebude žádná tragoška, říkala jsem si, na druhou stranu, jestli tu je, tak kdo ví, jak dlouho jim to bude trvat dát do pořádku...

Tak jsem sebrala batoh, dala si do něj doklady a noťas, nic moc cennějšího tu nemám, přibalila jsem literaturu ke studiu a barevné fixy na podtrhávání, abych se při tom čekání na výsledek šetření nenudila a pro sichr, kdyby to chtělo trvat dlouho, přidala jsem do batohu i čokoládový oplatky a vodu na pití... Tak a můžu vyrazit, na půl dne až den si vystačím...:)

No zabralo jim to celé asi 15 minut, tvářili se u toho všichni děsně důležitě a nakonec jsme se zase mohli vrátit do pokojů... Nejsem o nic klidnější, byla jsem jen naštvaná, že mě rušili a že mi v tom zmatku někam zapadl jeden špunt, tak pokračování učení už nebylo tak pohodlné...:)

výlet domů:)

Tak výlet na tento měsíc už je naplánovaný a dnes jsem zakoupila i lístky. Cena zpátečního lístku mě vyšla zhruba ekvivalentně dvojnásobku toho, co mě stála jedna cesta sem, možná o kousek dražší, ale ne o moc...

Teto, nemám tucha jestli tady jakýmkoli způsobem uznávají rail plus, Tady jsou tak neochotné ženské na informacích i u okýnka, že jsem byla fakt moc ráda, že jsem s sebou aspoň měla Polku, která mi překládala, děsné baby, tady... Na informacích jsem se ptala, jestli je výhodnější Polská studentská sleva, nebo ta co mám na rail plus, ani se na to nepodívala a řekla, že ta polská, určitě a že mi určitě bude platit i na zahraniční jízdenku... U okýnka druhá baba, miřekla, že na zpáteční lístek dostanu slevu 40 % a hotovo... A vím, že doma jsem měla na rail plus slevu i na koupi místenky, tak tu tady určitě nemám a jestli mám, tak to babu nezajímalo, ani se na tu kartu nepodívala, když jsem se jí na to ptala... Takže tak a ještě jedna kuriozita... Místenka z Břeclavi do Varšavy je levnější než z Varšavy do Břeclavi, tu logiku teda fakt nechápu...

Ale mám lístek a těším se na výlet domů:o)

Výlet do Chelmna

Tak jsme s Andreou na sobotu naplánovaly výlet. Našla jsem autobusy, co je tam zajímavého a kde... Andrea rozhlásila všechny potřebné informace, aby se každý mohl zúčastnit. Než jsem šla spát, tak jsem ještě nechala vzkaz holkám z Německa, v kolik vyrazíme, protože ony byly večer na nějakém koncertu...

No a ráno mi volala Andrea, že nějaký chytrák (snad nějaký Frantík) si nechal od nějakého Poláka poradit, že je zajímavější nějaké lázeňské městečko... Tak jsem to rychle progooglila, abych si potvrdila, že je to jaková "Luhačovická nuda pro důchodce" a ne pro nás, když je konečně krásně a máme chuť něco dělat a být venku a něco vidět... Tak jsme si potvrdili, že my, to jádro výpravy chcem do Chelmna a pojedem, mezi tím nám už ujížděl první autobus, kterým jsme chtěli jet a chudák Katrien byla jediná ready... Než se vypravila i Eva z Řecka, tak nám ujel i druhý autobus a nakonec nás většina odjela o 45 minut později oproti původnímu (10.00) plánu a to jsme ještě někde v mezičase ztratili Bushru s Artou, takže ty za náma do Chelmna dorazily až o hodinu později, zato s sebou dovezly i Davida s jeho dvěma kamarády...

Tak jsme si městěčko s 20 000 obyvateli a sedmi kosteli prohlédli. Podívali jsme se na relikviář sv. Valentína, díky kterému je Chelmno nazýváno městem zamilovaných, poseděli v parku na sluníčku, zkoukli renesanční radnici a dali kávu, čaj, pizzu, zmrzlinu (každý podle chuti:o)) a v šest tak akorát odjeli zpátky do Toruně...:)

Pěknej výlet, večer jsem byla docela unavená, tak už jsem ani nešla s ostatníma ven, ale nebyla jsem jediná, Bushra byla taky unavená a zůstala na koleji...:)

Piknik

V pátek bylo nádherně a tak Arta všechny nadchla pro picknik. Tak jsme opět asi s půlhodinkovým zpožděníčkem vyrazily, pěkná grupa cizojazyčně komunikujících, byla nás plná ulice... Vzali jsme to přes obchod, nakoupit zásoby, deky jsme si nesli z kolejí a taky ještě volojbalový míč a míč na kopanou, notebook, aby byla hudba a kytara pro všechny případy...:) Prostě vybavený jsme byli a každý, kdo mohl, sluneční brýle na nose...:)

Užívali jsme si sluníčko, povídali, jedli různé drobnosti, hráli hry, poslouchali hudbu, bavili se... Prostě pohoda, jen když se začalo schovávat sluníčko, začalo být trochu chladno, tak jsem se s Katrien vydala zpět na kolej, vycházkou a cestou jsme pokračovaly plynule v hovoru až na kolej, tak i cesta rychle utekla:o) Příjemný den, první už skoro letní, na sluníčku:)

Družba a neb českopolská konverzace

Tak mi v pondělí jedna slečna na promítání filmu (mimochodem, byl vynikající) říkla, že má kamarádku, která by se chtěla učit Česky a já že si s ní můžu procvičovat Polštinu. Tak říkám proč ne, aspoň se tady bude něco dít...

Dala jsem jí svůj mejl a hned druhý den mi kamarádka napsala. Jmenuje se Ula, je v pátem ročníku polské filologie, chce být učitelkou a miluje Česko a český film. Tak jsme se domluvily na čtvrteční večer, a tak jsme dnes prokecaly vesele dvě hodiny ani jsme nevěděly jak, tedy česko polsky, angličtina a internet jsou jen pomocné berličky, tu a tam, když už to jinak nejde...:)

A domluvily jsme se předběžně zase na neděli, že bychom mohly zajít spolu na oběd, tak bych konečně mohla vyrazit na ten nedělní oběd ven a nebudu na to sama...:o) A ještě si u toho příjemně pokecáme:o)

Den navrácených věcí...

Jo a taky se mi dnes vrátila propiska, sice je jen reklamní, ale má dobrý tvar a dobře se s ní píše.

To jsem se tak zastavila u sousedek a koukám: "Arta má stejnou propisku jako já..." Vzala jsem ji do ruky a koukám, že ta web adresa na ní má koncovku .cz. Říkám: "Arto, ty máš moji propisku!" "Jo? Já ani nevím:o)" No tak jsem se teda dohodly, že se nic neděje a že si ji zase vezmu zpátky...;o)

Tady si fakt musí člověk všechno hlídat. Teď když někomu něco půjčuji, tak jedině s důrazným upozorněním: MUSÍŠ TO ALE VRÁTIT! Je mi jedno, že budu za drsňačku, ale přece si tu nenechám všechno rozebrat se sladkým úsměvem: "vážně, to je tvoje? Já ani nevím, jak se to sem dostalo...:o)"

Tak tak se tady otrkávám životem;o)

Už mám zpátky svou druhou postel:o)

Tady si prostě musí člověk všechno pěkně hlídat. Čekat, že se mu něco samo vrátí je poněkud bláhové. Sice se tu nekrade a všichni jsme tu jako "taková jedna velká rodina", ale tak nějak se tu bohužel zapomínají vracet věci jejich majitelům. Prostě situace, kdy něco půjčíte a tímpádem je to v nenávratnu je tu na denním pořádku...:(

V pátek jsem Pablovi půjčila svou druhou postel s tím, že je tu na víkend hodně kamarádů, kteří musí někde přespat a varianta zapůjčit postel někam se mi rozhodně zamlouvala více, než nechat si někoho cizího nastěhovat do pokoje. Tak jsem ji NA VÍKEND Pablovi půjčila. Včera večer (tj. v pondělí) jsem se šla zeptat, kdy mi ji jako hodlá vrátit, protože postel v rožku pod oknem je naprosto nejlepší místo, když se chcete obložit papírama a strávit dopoledne jejich chroustáním, to v opačném rožku pokoje, kde není světlo, jaksi nejde... Takže jsem svou druhou "studijní" postel docela postrádala...

No, a z Pabla začalo, jak z chlupaté deky, lézt, že by si ji ještě rád půjčil do příštího víkendu, že dojedou další kamarádi a tak... Ale to jsem rezolutně odmítla, že já POTŘEBUJI svoji postel zpátky a mimoto, že si ji ode mě půjčoval výslovně na tento víkend o nějakých dvou víkendech a celém týdnu mezi nimi nepadlo ani slovo.

Tak nakonec sice nerad a po dalším připomenutí mi postel konečně v deset večer vrátil... Přece se nenechám omezovat jen proto že jemu by se to hodilo. Měl to říct rovnou a třeba bychom se domluvili... Takhle mám konečně svou postel a můžu si zase rozložit papíry:o) Docela se těším po dvou dnech u počítače za stolem to bude příjemná změna:o)

Na chleba se těžko dělá, tak budeme jíst koláče...

Tak tohle je mé heslo posledních březnových dní. Když jsem totiž spočítala, co jsem za březen utratila a že už jsem zase asi o stovku či dvě (zlotých) překročila rozpočet, tak jsem se zařekla, že až do zítřka (1. duben) nebudu kupovat nic jiného, abych ten účet už nenavyšovala. No tenhle bohulibý záměr vyústil v poněkud netradiční situaci, kterou docela dobře vystihuje nadpis výše...

Prostě došel mi chleba, ale protože jsem se zařekla, že si až do zítřka nic nekoupím, tak jím to co mám, to znamená, buchtičky, které jsem si koupila do rezervy, protože vydrží, dnes k večeři nebudu mít standardní chleba s máslem, ale musím si udělat krupičnou kaši (to si taky oproti chlebu polepším) a když se potřebuji něčím dorazit, tak to jistí perníčky, čokoládka a tak...:o)

Takže paradoxně můj záměr šetřit vyústil v situaci, kdy si naopak žiju trošičku nad poměry:o) Tak ať žijí paradoxy a nebojte se tu a tam šetřit, někdy to může být docela příjemné;o)

party - Davidovy pětadvacátiny

Tak jsme se skoro v půl dvanácté konečně dopracovali až k dortu a musím říct, že když jsem si uzmula svůj kousek, tak sotva jsem ho dojedla, shledala jsem, že je čas si odskočit... Náznaky dortové bitvy se toriž začaly měnit v bitvu samotnou a žhavou a kusy dortů a šlehačky se začaly řítit nekontrolovaně vzduchem ve všech směrech...

No, jsem si říkala, že když je to teda tak významná oslava, tak se hodím do gala, no a komu by se chtělo mít zapatlané stále ještě čisté rifle a tu nejlepší halenku, co tu mám, pěkně mastnou kakaovou šlehačkou...? No, mě teda ne. Myslete si klidně, že jsem nudná, ale za ty zničené šaty mi tahle sranda, která mi vůbec nepřijde vtipná, nestojí:o)

Já dorty miluju, ale mnohem raději než na triku je mám na talíři;o)

Dvořáček a spol:o)

Tak jsme včera večer byly se spolubydlící na koncertu Toruňského symfonického orchestru... V první půlce byla předehra k opeře Don Juan (Mozart) a houslový koncert (Mozart). Jako přídavek zahrál solista Fugu od Bacha a nějaký kus od Paganiniho... Houslista byl dobrý, ale Mozart není tak úplně mým favoritem, takže dobrý, ale už jsem se nomohla dočkat druhé půlky...:o)

Z nějakého záhadného důvodu se mi popletla písmenka a čísla a 7. symfonii d moll jsem zaměnila za Novosvětskou, takže jsem šla na koncert s tím, že jdu na Novosvětskou...

No když začali hrát, tak jsem trochu znejistěla, ale říkala jsem si, že je to sice ostuda, že to nepoznávám, ale že už jsem to dlouho neposlouchala a už je to dávno, kdy jsem to hrála... A že se to třeba rozjede...:o) No nerozjelo se to. U druhé věty jsem měla pocit, že je to fakt ostuda, že neposznávám ani notu, ale začínalo se mě zmocňovat podezření, že to možná ani Novosvětská nebude, protože to sice byla krásná hudba v pravdě dvořákovská, ale ani trochu Novosvětská. No u třetí věty už jsem měla jistotu a dále jsem si jen užívala krásnou symfoniii, kterou jsem slyšela poprvé v životě...:o) Ale byla opravdu nádherná a Arta se pro ni naprosto nadchla, dokonce se jí prý tak zmocňovaly emoce, že se pak musela ujistit, že nemá rozmazanou řasenku od slziček dojetí...;o)

Vážně to bylo hezké. A večer protože nám konečně začíná jaro, tak jsme to z města na kolej vzaly vycházkou a zakončili jsme to s děckama v pizzerce, nějak nám procházkou vyhládlo, tak nám přišlo vhod se s nimi srazit před vchodem a plynule navázat cestou na večeři:o)

Knedlík s vajíčkem

Tak jsem dostala chuť na knedlík s vajíčkem... Lidičky jak mě se stýská po knedlících, ještě chvíli a já si ho snad budu muset i uvařit...

Tak jsem dostala chuť na knedlíky s vajíčkem, ale teda tak zoufalá jsem ještě nebyla, abych si šla nejdřív vařit knedlík, tak jsem na kostičky nakrájela chleba a zamíchala ho svajíčkem. Dochuceno solí a práškovým česnekem to bylo docela jedlé a když se jeden snažil, tak to i vzdáleně připomínalo ty knedlíky, ale knedlíky to nebyly. A děsně se to narozdíl od knedlíků drobilo:o)

Mám děsnou rýmu, tak možná i proto mám poněkud otupené chuťové buňky, tak jsem si mohla představovat, že jím knedlíky:o)

A dnes jsem si koupila koření do guláše, tak třeba zítra vyzkouším br.gulášek...:) Uvidíme, co to udělá;o)

Volná postel...

Ahoj všichni, tak mě napadá, že když se blíží to jaro, tak by si možná někdo z vás chtěl udělat výlet a třeba i do Polska a rovnou do Toruně (je to fakt krásné a malebné město pod ochranou unesca;o)) a tak kdyby jo a chtělo se vám mě při té příležitosti navštívit, tak vám dávám ve známost, že tu mám na koleji jednu volnou postel, kterou nabízím k přespání;o)

Tak se mějte a přijeďte:o)

Hlad nejlepší kuchař...

A v kombinaci s mlsným jazykem je to docela slibná záležitost.

Tak vám tedy povím, že na to, že neumím vařit a vlastně ani nemám vaření ráda, tak si tady tedy docela vyvyřuju. Hlavně o nedělích, když jsme na kleji.

No, jsem prostě zvyklá mít o nedělích nedělní jídlo, s masem a to mi tady nikdo neuvaří, a protože v poledne většina lidí spí, nebo maximálně snídá, tak i kdybych chtěla jít na nedělní oběd ven, tak bych musela jít sama a to mě zas tak moc netěší...

Takže jsem dnes zase vařila. od minulého týdne jsem měla v mrazáku vepřové nudličky, tak jsem je vytáhla a aplikovala jsem na ně z kuchařky od Elišky recept na nějaké skopové na paprice:o)

Teda, já mám mlsný jazyk a musím říct, že mi to chutnalo. Akorát mi ještě zbylo, tak aspoň ještě na den nebo možná i dva mám co jíst:o) A jak dopiju kafe a doposlouchám pohádku na českém rozhlase, tak musím ještě nějak tepelně upravit zbytek masa. No i když si kupuji to nejmenší množství, tak i 350 g mám na pěkných pár dní, ale v lednici ho musím mít už jen tepelně zpracované, jinak by mi nevydrželo...:(

Jinak je tu dnes zataženo, tak přemýšlím, jestli mám jít někam do muzea, nebo sedět doma... No, uvidím, jestli se do té doby někdo neprobere a neporadí mi:o)...

Buchta

Tak jsem dneska pekla buchtu. Zbyl nám mak z minulého týdne, jak jsme dělaly šlíšky a potřebovaly jsme ho zlikvidovat, protože byl namletý a otevřený... Tak jsme navrhla, že upeču buchtu...

Tedy musím přiznat, že jsem se poněkud přecenila. Všechno šlo dobře až do chvíle kdy se buchta peče... Tady je jen takový starý plynový sporák, tak jsem matně vzpomínala, jak fungoval ten staroušek, na kterém jsem já snad ani nepekla... No možná že jo, ale už je to dávno. Každopádně tohle, co je tady je děsnej krám, když jste zvyklí na horkovzdušnou troubu u které si dokonce můžete nastavit jestli má péct ze zdola nebo zvrchu a taky přesně na kolik stupňů...

No tak se mi ta moje buchta poněkud připekla zespodu, protože trouba peče zespodu a i když jsem si myslela, že prostřední z 8 stuňů pečení bude fajn, tak asi tak docela nebyl... Nebo možná příště zkusím pečící papír... No nevím. Ale většina z té buchty je docela jedlá a dokonce i docela chutná, tak jsem pozvala holky na kafe a na čaj, Alessandra šla nakoupit věci na pizzu, tak večer budem dělat pizzu:o)

Úžasný eduroam

protože mi na pokoji už zase nejede net, tak jsem sbalila, "kouzelnou krabičku" do batohu a odsunula jsem se na přednášku do budovy, kde funguje wifi eduroam. Ještě, že mi ti naši počítačníci poradili si tenhle vynález aktivovat ještě než odcestuji. Tady to totiž fakt v pohodě funguje:o)

Ale dneska máme docela fajn přednášku, pěkná angličtina a docela dobrý přednes. No je to teda Polská historie, takže se moc nechytám, ale jinak dobrý:o)

tak jen přelouskám mejly a jdu se něco přiučit.o)

fotky

Na net jsem doplnila popisky k Worclawi a hodila jsem tam i fotky z Krakowa, Czestochowe a Osvětimi. Z mého i Andreina foťáku... Tak se můžete mrknout;o)

Pondělí

Byl to můj nápad využít toho, že v pondělí nemáme školu a víc si užít překrásný Krakow, ale byla jsem hodně ráda, že se ke mně další 4 lidé přidali...:o)

Zašli jsme si na prohlídku katedrály Wawelu a hrobek králů a pak do židovského města. Navštívili jsme asi 3 synagogy ze sedmi a muzeum židovské kultury, abychom se něco dozvěděli nového o židovské kultuře...

Dali jsme teplý oběd u číňanů a pak na vlak. To bylo taky dobrodružství... Vysvětlit naší lámanou polštinou, že chceme lístek na normální rychlík a ne na IC, které bylo dvakrát tak drahé a jelo ve stejnou dobu a stejným směrem... a pak najít na tom jejich neoznačeném nádraží správné nástupiště a správný vlak. Nakonec jsme vytáhli lístek a když jsme potakli průvodčího, tak jsme mu ukazovali lístek a ptali se na který z těch vlaků ten lístek je.

Dojeli jsme v pořádku a bez zpoždění až do Toruně...:o)

Sobota+ neděle - Krakow

Ještě v pátek jsme se domluvili, že v neděli podniknem hromadně výpravu na krakovský královský hrad Wawel a do solných dolů. Sice se mi snažili namluvit, že mezi tím stihnem i Dámu s hranostajem na kterou byl v neděli volný vstup, ale protože si umím spočítat 1+1 (aspoň někdy:o)) Tak jsem radši šla na Dámu s hranostajem už v sobotu ráno (za 5zl ale stálo mi to za to:o)) Mimoto, všichni ostatní spali a tak to byla perfektní chvíle nerušeně si prohlédnout galerii a než vstali tak jsem stihla ještě v kostele nanebevzetí p. Marie největší gotický oltář na světě. Kostel i oltář byly uchvaté. Nádherná zdobená gotika...

Pak se připojili Španělé, tak jsem si s nimi dala prohlídku města a večer jsme slavili narozeniny jedné Španělky. Pak se šlo do hospody, ale já jsem toho chtěla ještě v neděli hodně vidět a ne půl dne spát, takže jsem šla spát asi v půl druhé, když ostatní vyráželi do klubu...:o)

Španělé samozřejmě půl neděle prospali, takže z Wawelu neviděli nic, ale Italové a Řekové nějakým zázrakem vstali:o)

Po obědě jsme jeli do solných dolů Jsou chráněné Unescem, děsně drahé a zas až takový zázrak to nebyl, ale bylo to zajímavé...

V neděli večer většina lidí odjela zpátky do Toruně. Zůstala jsem jen já, Andrea Alessandra, Arta a Massimo.

Czestochowa - 13.3.

Czestochowa je největší marianské poutní místo v Polsku. A protože se mi nechtělo jet spolu s ostatními do Osvětimi (koncentrační tábor Dachau před šesti lety mi nejspíš vystačí jako zážitek na zbytek života...), tak jsem si jako svůj páteční program zvolila Czestochowou. Puvodně jsem tam chtěla dojet v půl dvanácté z Krakowa a zůstat do 16.45, kdy mi jel zpáteční vlak do Krakowa. Ale prootže autobus, kterým jsme jeli do Krakowa, měl mezipřistání v Czestochowe, tak jsem své plánz operativně pozměnila, kamarádům nechala svůj bágl ať mi ho v Krakowě uloží na hostelu a já jsem se se svačinou ve 4.45 ráno vylodila v Czestochowe. Trochu jsem se sice bla, že je to brzo, ale matně jsem si vzpomínala, že už v 6.00 je na Jasné Guře (samotné poutní místo, kláštěr otců Paulánů) první mše, tak jsem si říkala, že to nějak zvládnu a do 16.45 si nějakou zábavu najdu...

Trvalo mi nějakých 45minut doprocházkovat se z města na Jasnou Horu a tam jsem z informační tabule zjistila, že kaple už je otevřena a v 6.00, že bude slavnostní odhalení "zázračného obrazu" a následovat bude mše.

Odhalení bylo opravdu působivé, takže jsem nakonec byla fakt ráda, že jsem tam byla tak brzy. Virbl bubnů a fanfáry (byly čisté a pohromadě, docela příjemný poslech;o)) a pomalu se odkrýval obraz zázračné černé madony...

Bylo fajn být po měsíci zase na mši, i když z kázání jsem teda moc neměla, zas tak dobře polsky nerozumím...:o)

Pak jsem našla už otevřený poutnický dům, takže jsem dala teplý čaj a buchtu z vlastních zásob. Přečetla si v teple jídelnz informace, co jsem si vytiskla z netu a než otevřeli v 9.00 muzea na Jasné Hoře, stihla jsem ještě v infocentru vymámit plánek kláštera a muzejí a projít si křížovou cestu, která vede kolem kláštera.

Muzea byla úžasná a dobře, že jsem si je prošla hned ráno, od jedenácti, tam byla nějaká konference mládeže a neuvěřitelně se celé místo zaplnilo puberťákama. Takže odpoledne jsem si ještě prošla město, zázračný pramen Sv. Barbory a nějaké další kostely ve městě a na rozloučenou jsem si šla ještě česko-polsky popovídat do infocentra a zjistit, kde je ta šerpa s krví J.P.II kterou měl na sobě, když ho postřelili a kterou věnoval klášteru. No byla hned vedle obrazu na hlavním oltáři, ale kdo by si všímal, co je vedle, když koukám na ten zázračný obraz...:o) Tak jsem se šla ještě jednou na závěr podívat na tu šerpu a poklonit se před oltář a zamířila jsem k odjezdu a do Krakowa...:o)

slava nazdar vyletu, nezmokli jsme už jsme tu...

Je tři čtvrtě na jednu v noci a už jsem z Krakowa zpět na koleji v Toruni. Dam spruchu a jdu spát, necham si zdát, že jsem doma....:o)

Pozdrav z Krakowa:o)

Tak jsem vKrakowe, zatim ziju a protoze jim tu blbne net, tak uz to pisu podruhe a tak budu strucna...

Vcera jsem byla v Czenstochowe a bylo to opravdu zajimave, no nejlepsi byla samotna kaple p.Marie a zazracny obraz a pak jeste Klenotnice, teda ty sperky, co tam meli, no nadhera... Vsechno vam musit nekdz povidat a ukazat obrazky.

Dnes rano jsemse konecne byla podivat na Damo s hranostajem, je stejne krasna jako na plakatech, ale u tohoto kousku vite, ze se ho Leonardo dotykal vlastnima rukama... A krom toho u originalu o dost lip vyniknou barvy a svetlo samotneho obrazu... Taky tam byl zajimavy Rembrandt a Lucas Crnach st.

Nez se Spanele vzbudili, tak jsem jeste stihla prohlednout si z blizka oltar nanebevzeti p.Marie - Nejvetsi giticka skulptura na svete, pry... Rozhodne to bylo pusobive a penez za to nelituji.

A pak jsem se pridala ke skupine a jen tak jme se toulali mestem, je krasne. Taky na hrad jsme si zasli, ale ten nas poradne ceka zitra a do zidovske ctvrti jsme zabrousili, ale na tu si nechavame pondeli...

Tak se mejte krasne a zas nekdy a klidne mi muzete napsat, vzdyt taky nemusim porad psat jen ja a cist vy obcas to muze byt i naopak... Timto zdravim tetu a mamku, ktere mi obcas neco pisnou...;o)

Geografická oprava

Jestli si někdo myslíte, že je Poslko na Severu, nebo dokonce, jak si myslí Poláci, ve středu Evropy, tak mě nechte vám vše osvětlit. Tady jsem definitivně na východ od svého domova, myšleno především ve smyslu poskytovaných služeb.

Tu a tam tu prostě nejede internet, někdy je to hodinka, jindy dvě, někdy půl dne a někdy i celý týden (to se mně osobně ještě nestalo, ale děsím se okamžiku, kdy tu uvíznu týden bez netu...)

V obchodech, jak už jsem ostatně psala, to tady nechodí tak jako u nás, že dojdete do hypermarketu a můžete si vybírat z nepřeberného množství... (z čokoládových pomazánek tu mají Nutelu a pak ještě jeden poněku nedůvěryhodně vypadající druh, a to si říkají hypermarket. Musli jsem tu našla všeho všudy dva druhy, Nestle a Vitalinea, nedejbůh abyste chtěli nějaké obyčejné, že by vám to jako stačilo...)

A aby to fakt stálo za to, tak dneska už půl dne neteče teplá voda. Rozhodně nehrozí, že by vás o tom někdo informoval, v žádném případě ne předem, doufat, že vám někdo sdělí, kdy poteče je marné a pokud nemáte štěstí, že vám to řekne kamarádka, tak to zjistíte ve sprše na vlastní kůži a to jestli jste po opici, tak to vás teda probere, když čekáte teplou sprchu a chcete se zahřát, (dnes je tu fakt zima...)

No a jinak, jestli to přeháním, tak to je podle přednášky, kterou jsme absolvovali v rámci orientačního týdne fáze naštvání a revolty a pak už následuje stabilita, tak až ta stabilita přijde, tak se možná ode mě dočkáte i nějakého "nezaujatého soudu" :o) Budu se na to těšit;o)

eurovečeře

Jsem ospinkaná a zítra toho chci hodně stihnout, tak jen stručně...:o)

Odpoledne jsem se pokusila dát na net nějaké fotky z Wroclawi, ale ještě jsem je nestihla všechny popsat a taky si nejsem jistá, jestli jsou vám dostupné, metoda pokus omyl není zrovna můj šálek čaje, ale snažím se, tak do června to budu umět určitě používat. Jestli je nevidíte, tak to opravím po neděli spolu s fotkami z Krakowa...

Šlíšky s makem, které jsme dnes s Andreou vařily obě poprvé v životě a hned, jako reprezentaci české kuchyně se nám dost vydařily, jen jsme trochu přehnaly množství, takže nám jich dost zbylo, ale protože je obě milujem, tak už se těšíme na zítřejší snídani...:o) Ale jinak, vesměs, sklidily šlíšky úspěch:o)

Pokud jde o Krakow, tak zítra v 10.00 večer vyrážíme se Španělama busem a ráno budem v hostelu na snídani. Já mám pak v plánu Czestochowou a někteří Osvětim a ti co už byli v Osvětimi, tak možná Schindlerovu továrnu, ale to není můj problém, večer se všichni sejdem na hostelu...

Zatím jsem nalomila Andreu a Massima a možná i Alessandru, kteří taky nemají nic v pondělí ve škole, že zůstanem až do pondělí a v pondělí odpoledne bysme to vzali ICčkem přes Warsawu do Toruně. Bude to sice trošku dražší, ale myslím si, že to za to stojí, tak to chci realizovat, snad to vyjde...

V sobotu bych se ráda jela podívat do solných dolů, ale tam asi nepojedu pokud bych byla na to sama a v neděli bych ráda navštívila staré město, wawel - hrad a muzeum - já prostě musím vidět Da Vinciho Dámu s hranostajem i kdyby nevím co, bez toho nemůžu z Polska odjet... A v pondělí by měli mít otevřeno v židovské čtvrti a dokonce to hlavní muzeum zdarma... Uvidíme:o)

Jdu spinkat, ať si na to naspím, nebo mě to porazí..:o) Už je zase půlnoc, takže jestli někdo máte pocit, že se nesnažím, tak snažím, protože touhle dobou doma už dvě hodinky spím a tady jsem ještě stále na nohou. Co jsem tady, tak jsem šla spát před půlnocí asi jednou, dvakrát jestli moc.

Jo a nakonec, jsem na sebe hrdá, protože jsem z té protivné ženské vymámila čisté povlečení, a to ona nemluví anglicky a já polsky... ;o)

příští týden Krakow:)

Tak už se začínám připravovat na Krakow. Mapu jsem ukořistila náhodou už ve Wratislawi a našla jsem si jednu docela fajn brožurku ke stažení na stránkách Krakowa, tak si ji zítra nejspíš půjdu vytisknout...

Akorát v pátek se mi nechce do Osvětimi, tak si asi udělám radši výlet do Czestochowe. Už jsem si našla vlak tam i zpátky a nejvíc mě nadchlo, že stránky města mají i v Češtině, no tu a tam s nějakou gramatickou chybou, evidentně to píše nějaký Polák, ale i tak je to fajn:o) není to sice za rohem, ale je to lepší, než tam jet z Toruně:o)

Fotky z Wroclawi ještě nemám... Nenašel by se někdo, kdo by mi poradil jak používat Picassa3? Už jsem si to stáhla, ale bez návodu k použití jsem trošičku bezradná a nahrávat nějakých 50fotek z Wroclawi po 5kusech se mi nechce...:(

Tak papa ještě dospávám víkend, tak jsem nějaká unavená... Až budou fotky na webu, tak dám vědět a napíšu k nim komentáře, abyste z nich taky něco měli;o)

Prijemna sobota ve Wratislavi

Nakonec byl teda vcera (v sobotu) velice vydareny den. Sice bylo stale pod mrakem a odpoledne zacalo i prset, ale prosli jsme si stare mesto, navstivili ozdobne historicke saly mistni univerzity a taky se byli podivat na panorama nejake bitvy Tadease Kosczucka...

Vecer jsme pak poradali oslavu Beinych narozenin. Bea je ze Spanelska, jo Spanele to jsou teda pekna tlupa, a Bea byla velice dojata oslavou, no myslim, ze se to opravdu vydarilo. Pristi tyden v Krakove nas ceka dalsi spanelska oslava narozenin, tentokrat Rakelinych.

Vecer jsem se do klubu uz jit ani nesnazila, vyuzila jsem toho, ze vsichni vypadli a byla volna sprcho a sla jsem po pulnoci spat, abych si neco naspala, nez se vrati. Musim rict, ze nekteri panove spi stejne docela nahlas, tak jsem byla rada, ze jsem mela trosku naspano, nez z klubu dorazili:o)

Dnes v deset (asi za pul hodinky) mam sraz s holkama z Nemecka, ktere jedine vstavaji... Pujdem se podivat na zidovsky hrbitov, Sarah nekde nasla, ze bz mohl byt pekny, a pak se asi zkusime uplatnit listky na panorama, za ktere jsme vcera daly 15zl a mely by byt platne jeste do dalsich dvou muzeji, jen se nam nepodarilo zjistit, jestli je to platne jen ten jeden den, nebo i den po te, ale tak to pujdem zjistit a pak se uvidi.

V pul pate nam jede vlak zpatky do Torune (uz se tesim na postel, kterou znam a pokoj sama pro sebe:o)) V Poznani bychom meli mit pul hodinky na presednuti a asi tak ve ctvrt na jedenact bychom meli byt v Toruni, tak snad vsechno pujde hladce a nebudou zadne problemy:o)

maminko, tatinku, jste si jisti, ze jste me nenasli nekde u cesty a ze nejsem z jine planety?

Protoze tady to vypada, jako bych z jine planety byla. Tak nevim, jestli se se mnou jeste po vcerejsku budou kamaradit... Tak to vcera vypadalo slibne, vsichni byli nadseni, ze jsem se i ja odhodlala jit do klubu (nalila jsem na to konto do sebe dve kavy a cerny caj a stejne to nepomohlo). Nez jsme do klubu dosli, bylo pul jedne a chtelo se mi spat, z klubu se linul desny hluk, ktery mi kmaradi (snad jeste porad...) nazyvali tanecni hudbou, ale podle me to byl rambajz a navic jeste chteli 8zl, jako studentske vstupne, tak jsem odhlasovala, ze za kraval, ktery se mi nelibi a dobu trvani meho pobytu maximalne hodinu a to jeste kdo vi jestli mi to tak nejak nestoji. Holky mely strach, ze chci jit mestem sama a kluci byli nastvani, ze nejdu do klubu, opijet se a "tancit"...

Co by jim to asi tak udelalo, kdyby jenou do toho klubu vyrazili uz v deset, abych tam s nima mohla aspon do pulnoci byt...?

Ve tri v noci se stejne vratili, pry s predsevzetim, vyrazit dnes v devet na prohlidku mesta. Je 9.05 a vzhuru jsem tu ja (uz od sedmi pravda, mapu mam nastudovanou a dokonce i nacteneho polskeho pruvodce) a jeste asi pred pul hodinou vstala Arta, ktera ma stale jaksi prebytek energie a je cvok do historie, vsak ji taky studuje...

Tak se jdu podivat, jak to vypada a vymyslet strategii... Jina uz asi nebudu, tak se budu snazit aspon "proplouvat mezi vlnama, abych utrzila pokudmozno co nejmensi ztraty..."

Papa a myslete na me.

Wroclaw

Tak jsme uspesne dojeli do Wroclawi. Ubytovali jsme se v hostelu, je cisty, udrzovany, prijemny, mluvi tu anglicky a mame pro sebe celou jednu mistnost pro 8 lidi. Jsme tu teda holky a kluci dohromady, ale z toho se tu tak moc nestrili... Stejne je to jen na prespani a abychom si meli kde nechat veci pres den. Jo jinak nez bez diakritiky to nejde a jeste tu maji naopak y a z:o).

Desne se mi styska... No Torun se nam libi zatim vic, je takova malebnejsi... Wroclaw je vetsi mesto ale centrum je zatim, co jsme tak videli docela pekne, zitra to zkouknem poradne za svetla, tedy jestli se skupina probere driv nez za soumraku, ale snad jo:o) Budu delat fotky za kazdou cenu a snad z nich neco bude, abych to po nedeli hodila na net:o)

Hlavne na me hodne myslete, aby se mi nestyskalo, a hlavne abych to tu prezila, pac jsem na pokoji s tema nejvetsima parmenama a jsou to vsechno Spanele, jedina vyjimka jsem ja Andrea a Alessandra. Jestli jsem doted mela nejake pochybnosti, jak to vypada, ve Spanelske vesnici, tak uz je nemam... Nerozumet ani slovo a byt z toho nerozumneni docela unavena...:o)

Ale jinak dobry. Snazim se druzit, ted jsem dokonce odlozila knizku a zatimco vetsina lidi spi, tak ja se tady tvarim spolecensky ve spolecenske mistnosti, ale vyuzivam cas k psani na internetu, ale tu a tam prohodim slovo s Alessandrou a Pablem...:o)

Tak jo jdu se druzit, opravovat kazde druhe Y/Z uz me zmaha...:o)

Domov, sladký domov...

Dnes vnoci se mi zdálo, že jsem doma... Ani se mi nechtělo probudit, ale musela jsem, přeci bych neprospala celý den, obzvláště, když jsem v jedenáct měla první přednášku:o)

Dneska jsem měla první a jediné dvě hodiny ekonomie, které tu mám, Budu je mít každý čtvrtek od jedenácti do jedné. Blbé teda trochu je, že je to spíš management a PR, ale jedna je i o práci, pracovním procesu a tak, no vzdáleně se to podobá předmětu Trh práce a politika zaměstnanosti, který jsem absolvovala už u nás na fakultě, akorát tady je to bráno z té pozice lidských zdrojů...

No, tak aspoň procvičuju angličtinu, pře to přednáší rodilý angličan... A je docela fajn a děsně zvědavý na nové lidi, takže po přednášce nás ještě skoro hodinu zpovídal, co jako studujeme, co od pobytu zde čekáme a stále se nám snažil vnutit, že kdybychom cokoli potřebovaly, tak nemáme váhat se za ním zastavit. No a taky nás potěšil sdělením, že tu a tam bude mít i nějaké pracovní povinnosti jinde, tak to vypadá, že nám to tu a tam odpadne, což se vždycky šikne:o) Škoda, že se nezabývá studiem kapitalismu, ale spíš lidskými zdroji a neformálními institucemi, jinak by byl bezvadný konzultant pro diplomku, takový pěkně nadšený:o)

Zítra v devět jedem samostatně do Wroclawi. Příští týden pojedeme do Krakowa organizovaně, ale do Auschwitzu se mi nechce, tak na sobotu si asi vyrobím vlastní program... a ten další víkend pojedu do Vilniusu, a po zbytek měsíce budu jíst jen chleba se solí...:o)

PS pro Zarazičany: víte jak se řekne polsky hubený? -"chudy" Teda já nevím, jak vy jste na to v těch vzdálených krajích přišli, však to Polsko neni zas tak za rohem...;o)

Být tady autistou bych nechtěla...

Autismus se mimo jiné vyznačuje i tím, že máte rádi stále stejné věci, které už znáte. Žádné velké změny. To je tady ale docela problém, jak jsem zjistila. Zvlášť pokud jde o zásobování. První týden jsem si tak namátkově kupovala potraviny a všímala si, co je dobré a co mi nechutná, či jinak nevyhovuje, abych si příště mohla při nákupu vybrat, to co se mi nejvíc zamlouvalo. Normálka, řeknete si...

Ale když jsem přišla do obchodu (Tesco nevyjímaje) znovu a myslela jsem si, že si koupím, ne ten chleba co mi nechutnal a měla jsem ho posledně, ale ten co jsem měla předtím, tak jsem poněkud narazila, chleba neměli. Byly asi dvě odpoledne, ale tak jsem si myslela, že mám smůlu a je vyprodaný. Po pár dnech jsem šla do obchodu znovu v jinou dobu, ale chleba zase nebyl, ani ten co jsem měla poprvé, ani ten co jsem měla podruhé, prostě zase něco jiného. S mlékem to bylo totéž a dokonce i s vodou...

Tady se zdá se s dopňováním zboží tak nějak nezalamují. Prostě, dokud tam je jeden druh chleba, jeden druh mléka či jeden druh vody, tak jsme stále dobře vybaveni a nikoho nevzrušují starosti o doplnění sortimentu, jo a že vám zrovna tahle voda nechutná, nehledě na to, že je 3x dražší než ta předešlá, co vám chutnala, nebo, že tohle mléko absolutně není vhodné skladovat v lednici na naší koleji, bo je lednička maličká a není tam dost místa na to, aby si každý svoje otevřené mléko postavil do dvířek, a tak si musíte kupovat mléko se šroubovacím uzávěrem, abyste ho zavřené mohli položit do přihrádky...? To tady nikoho netankuje. Mléko? Jo támhle, vždyť ho vidíte... Jiné mléko? Ne, mléko jako mléko, ne?

Takže tady je to pořád vzrůšo a stále něco nového, hlavně si na nic moc nezvykat a nic si nenechat příliš přirůst k srdci, může se stát, že už to víckrát neuvidíte...:)

A ještě jedna zajímavost, Sehnat tady víno je docela fuška. Pivo, to je v každých potravinách, ale víno a další alkohol, jen někde. V Tescu třeba ne...

Fakt to tu maj zvláštní.... Budu to dále pozorovat a podávat další zprávy;o)

Příjemná neděle.

Včera jsem si užila opravdu příjemnou neděli. Ráno jsem si dala pořádnou sprchu, dobrou snídani a u snídaně pohádku, byla neděle...:o)

K obědu jsem si udělala pořádné jídlo, rýže a jakési sladkopapriková omáčka vlastní výroby s kuřecími kousky... Po obědě kfíčko u rozhlasové pohádky, pro změnu a po obědě procházku.

Včera jsem na sebe byla fakt hrdá, protože jsem to zcela výjimečně byla já, kdo byl iniciátorem akce a nikdo si ani nestěžoval, naopak se všem líbilo.

Ukázalo se, že mapa byla dobrá investice. Našla jsem si na ní jednu z pevnůstek původního bohatého opevnění Toruně, která byla nedaleko a šlo se k ní příjemným lesíkem, který začíná hned za univerzitou... Tu a tam jsme sice potkali bláto, ale nikdo se v něm nevyplácal a protože je tu celkem písčitá půda, tak se to ani moc tragicky nelepilo na boty. K pevnosti jsme došli, bylo docela i na co koukat (trochu jsem se bála, že tam dojdem a všichni budou zklamaní, že tam nic není). bylo krásné počasí, takže jsme si to užili a dokonce udělali pár hezkých fotek (jsou na webu).

Ale přeci jen bylo ještě trochu chladno, a tak když jsme se vrátili na ubytovnu, tak jsem aspoň holky pozvala k nám na pokoj na horký čaj s medem. Ten jediný kluk, co s náma byl na procházce, ještě nesnídal, takže říkal, že si půjde něco ulovit...:)

A tady se ukázalo, že mi ještě chybí takové to společenské myšlení. Sice jsem všechny pozvala na čaj, a nachystala jsem vodu i čaje, dokonce i med, ale ukázalo se, že jsem ještě stále tak nějak moc individualistická při na kupování, protože skoro každá holka donesla nějaký balíček oplatků, keksů, nebo krabici čokolád, prostě něco, co se hodí ke společné konzumaci. Tak tady mám ještě mezery a budu se při doplňování zásob muset polepšit, protože já tu mám jen samé čokoládové tyčinky a jednohubky, to aby mi tu nic nezůstávalo nějak dlouho otevřené, ale abych to sama mohla jednoduše sníst...:o)

Když jsme rozmrzli, tak jsme si šly na ubytovně v prvním patře zahrát biliar a pak se ještě rozhodlo, že nás Alessandra naučí správné italské těstoviny, protože těch se kečup nesmí ani dotknout;o)

Vlastně je to jednoduché těstoviny se vaří normálně, akorát jsem netušila, že sůl se přidává až do vařící vody a teprve až se sůl rozpustí, můžou se tam dát vařit těstoviny. Omáčka se sestávala z rajčatového koncentrátu, olivového oleje a asi tak půlky na jemno nakrájené čerstvé cibule. To se povaří, na závěr před dovařením se dochutí trochou cukru případně solí. A podává se následovně: ne na talířek těstoviny na to omáčku a na to sýr. Ale ve velkém hrnci nebo míse se zamíchají těstoviny a omáčtou a takhle již opatlané těstoviny se servírují na talířek a na vrch si to může každý posypat trochou strouhaného parmezánu (ne eidamu 30%:o))

Trochu jiny rytmus žití...

Tady jsou všichni tak nějak easy a v pohodě a vůbec, tak nějak rozvláční a pomalí...

Včera teda vymysleli Španělé a Italové, že bychom jako jeli na výlet, do nějakého, já bych řekla, že zapadákova. Do Malburgu jsme chtěly asi jen já s Andreou, protože jsem byly ochotny vstávat na vlak, který jede v 8.00. Tak se tedy dohodlo, že se pojede do nějaké Brodnice v 10.00 a odchod na tento výlet z kolejí měl být v 9.15 z kolejí. Už tady se mi to začalo zdát poněkud nereálné, ale tak fajn. Poté, co jsme s Bushrou prozkoumaly net a zjistily, že tam nic moc není, tak jsme se rozhodly udělat si vlastní program v Toruni. Tak jsem, že te ta neděle vstala v půl deváté a v devět, když jsem si dávala sprchu jsem bedlivě poslouchala, co se děje na chodbě a jestli už vyrážejí. To ticho bylo obdivuhodné, tak jsem začala něco většit a potutelně se tak jako sama pro sebe usmívat. Pochopitelně jsem byla široko daleko jediná v bdělém stavu. V 10.00 se vykutálela z postele Arta, že to jako asi zmeškala, protože si zamáčkla budíka... No, já jsem si myslela svoje a začalo se ukazovat, že si myslím správně, protože nikdo nebyl k sehnání. Před polednem jsem psala Andrei, jak je teda na výletě, na což se mi dostalo očekávané odpovědi, že byl výlet zrušen a nahrazen bude příští víkend, URČITĚ, výletem do Wroclawi, tak uvidíme:o)

Tady leze sluníčko, tak jsem si naplánovala výletek. Když tu mám to sportovní vybavení, tak abych ho užila, ale když se začaly trousit další zájemkyně, co nechtěly sedět doma na zadku, ale taky se netvářily moc nadšeně, na mé cíle a tempo, tak jsem souhlasila, že posunu svůj cíl do poloviny původně zamýšlené cesty a odložím startovní čas o půl hodiny (samozřejmě, jsem jim, řekla, že vyrážíme nejpozději za 20 minut, tak maj ještě 10 minutek a pak vyrážíme, doufám:o))

Tedy, já jsem jim, řekla, že jdem do lesa, tak nevím, proč se na to malují, ale no tak když jim to udělá radost, tak snad nebudou zklamané, až zjistí, že jdem opravdu do lesa, jak jsem říkala:o)

Zatim, večer možná půjdem na bowling, ještě se uvidí. Včera jsem se učila a zítra budu zas, tak dnes užívám pěkné počasí a neděli.
Ahoj:o)

Finta

Předem se omlouvám těm, kteří fintu znají, nebo jim nepřipadne zajímavá, mě se moc líbí:o)

Jak uvařit těstovina za 10 minut? Potřebujete těstoviny, hrnec patřičné velikosti, sporák a varnou konvici na vodu:o) V konvici uvaříte vodu, přelijete do hrnce, osolíte, přidáte těstoviny a dáte na sporák dovařit:o)

Tady je to děsně užitečná finta, protože, sporák je tu jeden, starej, plynovej a společnej pro celé patro...

Jo a kdyby vás to zajímalo, tak jsem dnes měla k obědu nudle s cukrem a tvarohem;o)

PS: Do alba můj pokoj jsem přidala pár fotek předsíňky, ubytovny a rektorátu... Ten máme za rohem;o)

Čočka

Tak dneska jsem se rozhodla, že se teda budu stravovat zdravě...:o( :o) Začátkem týdne jsem si v Tescu koupila balíček čočky, měl návod k použití i v Češtině, výhoda Tesca:o) Chtěla jsem ji na kyselo, tak jsem si pořídila i ocet. Na koleji jsem si našla pro jistotu ještě i recept v kuchařce pro začátečníky, ale ten byl na místní polní podmínky moc složitý, takže jsem to přizpůsobila a shledala, že nemám vajíčka, tak jsem je šla koupit v úterý, To už jsem měla všechno, ale ne čas čočku vařit, tak jsem to posunula a ž na dnes.

Mezitím jsem zjistila, že se mi ve skříňce začíná kazit cibule (je tu dost teplo...) Tak jsem ji oloupala a začala vymýšlet, jak ji se svými kuchařskými schopnostmi propašovat do receptu na čočku.

Nakonec jsem cibulku osmahla do zlatova (To bylo snad poprvé v životě, co se mi něco takového povedlo a nepadnul na to hrnec:o)), odložila jsem si ji do misky, protože rendlík jsem potřebovala na vaření čočky a v plechovém hrníčku jsem si dala vařit to vejce. Čočka byla kupodivu uvařená rychle a cibulku jsem mezitím ještě (podle kuchařky) dochutila solí a česnekem (ten mám teda jen granulovaný, ale taky to bylo dobré:o), klobásku jsem operativně vynechala, když jím zdravě, tak přeci nebudu rozežraná:o)) Do uvařené čočky jsem přidala ochucenou cibulku, smíchala a dochutila octem. Byla jsem dost překvapená, ale dalo se to jíst a ani to nechutnalo tak zle, jak moje výtvory obvykle chutnají:o) Vlastně to mělo docela normální, celkem dobrou chuť:o)

Jo, a vajíčko bylo taky dobré, neprasklo a dokonce šlo i bez problémů oloupat;o)

Studium

Tak do jedné hodiny tady byl božský klid a dalo se tu pohodlně studovat. Úderem jedné se vzbudily spolubydlící a pustily si nahlas hudbu... a bylo po učení:o) Ale když vstávám v sedm, tak od té půl deváté, než se nasnídám, opláchnu a nachystám si pracovní prostor, do jedné se toho dá docela dost udělat. Odpoledne od tří jsem stejně měla přednášku, tak jsem si aspoň dala kafe a nachystala si věci:o)

Muzeum Mikuláše Koperníka

Včera jsme měli ještě volný den, tak abychom ho celý neproflákali, tak jsme se rozhodly s holkama navštívit muzeum Mikuláše Koperníka. Nachází se ve středu města v jednom takovém gotickém dvoudomečku, který patřil koperníkovu otci, když se Koperník narodil, ale jestli se narodil tam, nebo v tom domečku na náměstí, to jsem z toho výkladu tak moc nepochytila...

Hned na začátku prohlídky byla taková malá šou. Promítali na zeď obrázky z důležitých momentů Toruňské historie a komentovali je a pak také bylo součástí šou model středověké Toruně, kde vždy ta část ke které zrovna podávali výklad byla osvětlená a ostatní v šeru. Na prohlídce jsme byly jen my 4 holky a z toho jak se s námi u pokladnby dorozumívali rukama nohama, vypochopili, že mluvíme "po angielsku" a pustili nám anglický výklad, takže jsme z toho i něco měly:o)

Zbytek výstavy už zas tak moc zajímavý nebyl, vesměs se sestával z mnoha vyobrazení Koperníka a ukázek některých dobových předmětů... Ale ten dům samotný za tu prohlídku stál, Ve vnitř se nemohlo fotit, ale jinak to bylo fakt zajímavé. Krásný středověký dům, někde ještě se zbytky kreseb na trámech stropu (ty asi byly mladší než gotické, ale pár století pamatovaly a bylo zajímavé si je prohlédnout:o))

Andrea udělala jednu nebo dvě fotky, tak je přidám do alba s jejíma fotkama:)

Pak jsme si ještě zajely do shopping centra Kopernikus (tady se všechno jmenuje Kopernikus, tak je to trochu zmatečné, ale tak abychom to zkompletovaly:o)) Sarah si potřebavala vyměnit vadný headset, Alessandra z Itálie dojela poněkud nepžipravena, takže sháněla čepici:o) Arta shání pořád něco, hlavně když se to dá obléc na párty:o) Já jsem pořebovala hlavně dobrý zelený čaj, alych tady vydržela aspoň do půlnoci, když je to potřeba (Přece nebudu pít ty hnusné, umělé, z kdovíčeho vyrobené energydrinky:o)) a Andrea se prostě přidala, ale když už jsme tam byly, tak si sehnala gumičky do vlasů a udělaly jsme si nákup v tamním hypersupermarketu, než holky obešly ty hadříky:o) Já nějak nemůžu vymyslet nic co bych potřebovala, tak nejdřív to tu budu trochu obhlížet a pak si možná pořídím, něco elegantního a šik na jaro či léto, teď bych to stejně schovávala pod bundou tak co, a nahatá tu nechodím, vlastního oblečení jsem si dovezla dost, i když je trochu víc sportovně laděné;o)

Palačinky

Tak dneska jsme se konečně družily podle mého gusta. Otevřely jsme si láhev červeného Sarah namíchala těsto na francozské palačinky (přidává se do nich voda a jsou tenké skoro jako papír). Andrea přinesla pánev, já jsem sehnala naběračku a špachtli na otáčení palačinek a taky džem... Sarah s Janou a Katrinou pak ještě měly nějaké německé specialitky na dochucení, jako tvaroh s cukrem a dušená jablka, Bushra přinesla nutelu.... a okupovaly jsme kuchyňku, takže každý jiný, kdo vstoupil do dveří, že by si jako taky udělal něco k večeři, rychle zase vycouval a uvažoval, jestli bude jako náhradní řešení vhodnější zvolit kuchyňku o patro výš nebo níž...:o)

Všechno jsme to zvládly před půlnocí, nikdo se neopil a vůbec jsme se kvůli tomu nemusely vyzouvat z papučí:o)

Taky jsem se dnes přihlásila na výlet do Vilniusu. Bude od 19. do 23. března, tak snad tam udělám nějaké fotky, co byste si mohli prohlídnout, protože, tady jsem zatím neměla moc štěstí na slušné počasí na focení venku... Jo, a taky doufám, že se tam dá jet na občanku, protože pas mám doma v šuplíku, takže teda výlet na Krym začátkem května jsem odmítla, protože já toho o EU moc nevím, ale Krym už v ní asi nebude...:o)

Jo a největší novinka tohoto týdne: Dnes dopoledne jsem se učila:o) Mezi třetí a šestou raní hráli děcka na chodbě fotbal a to dost nahlas, takže jsem se moc nevyspala, ale v době, kdy oni jdou konečně spát, tak já vstávám, a když si po snídani rozdělám učení, mám na to božský klid:o)

Konečně mám správné oblečení:o)

Od rána leje a leje a já se konečně můžu radovat z toho, že mám tady s sebou to správné oblečení a obutí. Poněvadž zatím co ostatní se ve svých lodičkách a lakovaných botičkách, teniskách a kdo ví čem ještě neustále vyhýbají kalužím a rozbředlému sněhu, to aby jim do botiček nenateklo, tak já se můžu brouzdat jak chci a zatím (musím zaklepat, ťuk, ťuk) mám v botech sucho a teplo. A coteprve moje bunda, s propustností dobrého deštníku ( rovná se nula nula nic)...? Když jsem u konce své cesty, vodu z bundy sklepu a jsem vysmátá:o) Takže konečně patřičně oceňuji svou výbavu tady:o) je mi jasné, že to není na dlouho, ale stejně to potěší:o)

Dneska jsme ještě školu neměli, ale Andrea se tu seznámila s jedním Španělem, co tu studuje ekonomii už od podzimu, tak jsme se s ním šly dnes zeptat na fakultu, jak to bude a paní nám sdělila, že to teprve plánují a během asi dvou dnů pošle mejla s informacema.

A když už jsme byli na fakultě a byla jedna po poledni, tak jsem si dala v kantýně oběd (10zl, ale byl velice dobrý a velký). Andrea s Davidem mi jen dělali společnost s tím, že na ně na koleji čeká snídaně...:o)

Zítra odpoledne máme polštinu a budeme se muset s naší učitelkou domluvit na změně čtvrteční hodiny, protože se nám kryje s jiným předmětem...:o(

A na net jsem dala pár obrázků, které tady nafotila Andrea:o) Doufám, že se máte všichni moc krásně, moc na vás myslím:o)

Noční linky v Toruni

V devět večer byl odjezd do klubu, takže jsem se teda přidala, ale musím říct, že mě to trochu zklamalo. Sice jsme měli nekuřácký salonek, ale hudba byla děsně nahlast, takže se nedalo pořádně povídat a vlastně ani nevím jestli by se ten "rambajz" dal vůbec hudbou nazvat, takže tanec se taky moc nerýsoval a v tom případě nevím, co se jako má na takovém místě dělat, koukat jeden po druhém a lít do sebe půllitry jeden za druhým...? Tak se pak skupina lidí rozhodla jít jinam, ale všude bylo děsně narváno a na narvaný lokál, kde hudba rovná se "duc, duc, duc...", zase teda není nic pro mě, a tak jsem se sebrala a šla jsem na koleje. Přestalo mi být mezi tím tak zima, tak jsem se rozhodla zprubovat noční linky, taxika si můžu vzít vždycky.

Ráno při courání kolem kolejí jsem si všimla, že tam poblíž cosi stojí, co má rozpis na noční hodiny a jedna ze stanic je Placa Teatralna, což je ve středu města. Tak jsem to šla v noci zkusit na Placa Teatralna, našla jsem rozpis autobusu s příslušnou zastávkou, kam jsem se chtěla dostat a vypadalo to, že by měl o půlnoci (asi za 15 minut) jet. Výhoda zastávek nočních linek tady je, že jsou plné mladých lidí, kteří na otázku "Mluvíte anglicky?" odpovídají "samozřejmě":o) Tak jsem se ještě ujistila a přeptala na pár drobností a čekala jsem na půlnoc a zda onen busík přijede či ne...

Blbé bylo, že se mi jaksi nepodařilo zjistit, kolik přesně to bude stát, ale tak jsem si nachystala do kapsy drobné a když autobus přijel, přeptala jsem se řidiče, zda stojí na mojí zastávce a tím naše komunikace skončila, když zjistil, že se se mnou hned tak nedorozimí, zavřel za mnou dveře a radši než aby mi nějak ukázal kolik mu mám dát za lístek, mě svezl zdarma:o)

Ke kolejím jsem to měla už jen jednu ulici pěšky, sice mrzlo, ale nebylo to tak daleko, takže v poho, nezmrzla jsem:o)

Trocha sportu

Tak když se kamarádky kolem druhé hodiny odpoledne konečně probraly, začaly jsme se vypravovat na nedalekou lezeckou stěnu, kterou jsme chtěly vyzkoušet. Než jsme se vypravily byly čtyři, ale stejně to bylo fajn. Podle mapy jsme bez problémů našly cestu a už předtím jsme si na netu našly, že stačí si donést nějaké tenisky a zbytek nám všechno půjčí. Pán, co to tam měl na povel uměl dokonce anglicky, takže to bylo velice fajn a protože neměli na jištění nic, co bych už uměla používat, tak jsem se naučila používat zase něco nového:o)

Mimochodem, největší problém, ostatně jako vždy, pro mě bylo navléct sedák. Obě holky, které to viděly poprvé v životě to zvládly bez problémů a já jsem jim ještě radila ale sama jsem se do toho oblíkala aspoň na tříkrát. Kdepak, žádná Rubikova kostka, ale obléci si správně sedák, to je pro mě největší hlavolam:o)

Dostaly jsme obsáhlou instruktáž, což chválím, vysvětlil nám všechno a ještě na nás ze začátku dohlížel, aby si byl jistý, že děláme všechno správně a nežuchnem někde dolu.

Jo, bylo to fajn, ale po pouhých 4 hodinách spánku už jsem byla v sedm trochu unavená a taky, standardně, hladová:o) Takže holky, které to nadchlo si daly ještě jednu stěnu a šly jsme.

Nutně potřebuji rychlokurz PAŘENÍ

...a přijímám jakékoli rady. Tak jsem se včera zase jako družila. Naštěstí ale měli tentokrát jen jednu láhev vodky a dvakrát tolik účastníků ve hře, takže ani nebyla taková katastrofa, že jsem neuhádla ani jednu kartu. No a když se dopila láhev, tak se odhlasovalo, že je pátek a že nebudem sedět doma. Tak mě nakonec spolubydlící ukecaly, osvětlily mi, že nemůžu jít v roláku, to ne že by mi to neslušelo, ale že budemem tančit a bylo by mi teplo, tak jsem sundala košilku, kterou v zimě prakticky nesundávám a rolák vyměnila za triko s krátkým růkávem. Načež se mi dostalo dalšího poučení, že je to sice jako už dobré, ale chtělo by to nějaké bižu a že jako, jestli něco nemám, tak jsem z krabičky vytáhla jedny náušnice s přívěškem, malovat jsem se odmítla a dobře že tak, však v tom klubu bylo stejně přítmí a kouře, že pomalu nebylo vidět... (trochu přeháním ale v zásadě se držím reality;o))

Tak to jsme se rozhodli po jedenácté a než nás tam 5 taxiků odvezlo (ne že by tu nejezdily noční linky to teda jezdí, ale erasmáci jsem zjistila jsou děsně líní...) byla půlnoc.

Dobré je, že jsem nebyla jediná abstinentka, Turkyně žekla, že si taky nehodlá ničit játra a tak jsme obě pily nealko. Blbé bylo, že já nenosím rudou rtěnku, protože ta nealko voda nejen, že byla umělá cukrová voda s příchutí, to se dalo poznat i v tom šeru, ale když jsem se pak na koleji koukla do zrcadla, tak jsem se fakt zhrozila, ježto jsem vypadala, jako upír po tahu, ta voda byla obarvená fest a barnila vše, čeho se dotkla, když jsem si pak čistila zuby, musela jsem se ubezpečit, že ještě stále používám bílý Colgate, bo to, co jsem vyplivovala, mělo barvu zubní pasty Perlička.

No, po jedné jsem to tam zapíchla, že by jako na první exkurz mohlo stačit. Opět jsem vzbudila všeobecný úžas nad tím, že chci odejít sama a ne dělat na někoho psí oči, aby se už přestal bavit a jel zpátky na kolej se mnou. Stanice taxiků byla konec konců jen dvě prostorné, osvětlené a v tuto dobu ještě docela obydlené ulice od klubu. Taxi tady vyjde asi 5x dráž než noční linka, ale samotné a na ten první pokus se mi tedy nechtělo nic vymýšlet, takže 15zl a jsem pohodlně na koleji a nemusím nikde zmrzat či se bát, že mě někdo cestou ze zastávky bací...

Blbý je, že ačkoli jsem šla spát ve 3 ráno, tak v sedm už jsem byla vzhůru. Teď je čtvrt na dvanáct, já jsem si od rána už vyrobila jedny nové náušnice (oběvila jsem tu bezvadný obchůdek), zašla nakoupit, zjistit, kde je tu pošta a cukrárna a mám už v sobě snídani a tlačím do hlavy svačinu, zatím co zbytek kolejí a zvláště pak erasmus studentů má půlnoc:o)

No dnes večer bych měla jít ještě na nějakou "oficiální" integration party, tak snad se z toho pak nebudu muset vzpamatovávat celou neděli:o) Myslete na mě večer, abych neusla hned ale až za chvíli a ráno se mi povedlo spát aspoň do osmi:o) Já na vás taky myslím, jak se asi máte a co děláte;o)

Lékárna na každém rohu

Poláci jsou děsní hypochonři. Na každém rohu mají lékárnu, nekecám, fakt snad každých 200 metrů je nějaká. Ale tak jsem si včera do jedné zašla koupit aspoň vaselinu na rty, je tu hrozně sucho... A kamarádka Arta chtěla něco na kašel. Smály jsme se jí s Andreou, že je jak Poláci, protože se nespokojila jen s čajem na kašel, který jsem jí vyptala, ale posunky si ještě vyžádala nějaké kapky...:o) No a mě se zase smály, jak jsem to všechno vybavila, ale vykládejte někomu, kdo neumí anglicky, že chcete čaj proti kašli. Tak jsem došla k pultíku použila jsem tři slova, které vím, že Poláci rozumí: "Ja szukam čaj" a pak jsem předváděla záchvat kašle:o) Paní to pochopila a všechny jsme se zasmály, ale hlavně, že jsme dostaly, co jme chtěly:o)

Fotky

Mám tady sice jen malý foťáček a jsem jen mizerný fotograf a ani počasí zatím nestálo za moc, ale když se budete chtít podívat tu a tam na nějaké obrázky, to abyste měli lepší představu jak se mi tu žije, tak můžete juknout na:

http://picasaweb.google.com/tereza.matejova

Tu a tam tam něco hodím a občas budem určitě dělat i nějaké výlety po Polsku, tak to pak bude možná zajímavější. Zatím jsou tam obrázky mého pokoje (který má mít 11 čtverečních metrů) a tři obrázky ze starého města. Je opravdu nádherné a až bude počasí stát trochu víc za to, tak jich tam bude určitě mnohem víc:o)

Lekce stylu pro ženy a dívky

Jestli jste někdy slyšeli o tom, že jsou Polky velice hezké, tak tuto informaci mohu potvrdit. Zelenám závistí, když tady chodím po ulicích, ale nebojte, já na to přijdu, v čem to spočívá a určitě se o to s vámi odělím;o)

Zatím jsem vypozorovala toto: Místní ženy a dívky nechodí sportovně odívané, řekla bych. Jediná široko daleko v pohorkách do zimy a pořádné bundě jsem tu já a tričko mám taky jenom já a ještě pár dalších erasmus studentek. Polky chodí v halenkách a krátkých sáčkách či módních svetřících... na nohách mají módní kozačky, případně i nějaké ty lodičky (i k riflím), a pokud už mají sportovní obuv, tak jedině značkovou módně designovanou a zcela nevhodnou pro sport:o)

Prostě zatím to vypadá, že to bude v oblékání a tak to já tu mám úplně špatnou půlku šatníku, trička rifle, tenisky, všechno nenáročné na údržbu a vhodné pro rozličné příležitosti, zvláště pak do nepohody... V téhle zemi budu ještě asi hodně dlouho cizinkou na první pohled:o) Jo, a polština je děsný jazyk, tedy hlavně legrační...:o)

Pravidla hry

Dneska už se ty písmenka tak nekomíhají, tak se s vámi chci podělit ještě o pravidla té včerejší hry... Jen pro případ, že ji ještě neznáte, jako já až do včerejška, a naskytla se vám příležitost se družit, tak abyste byli ready;o)

Na stole stojí jedna prázdná láhev s úzkým hrdlem na kterou se skládají karty vždy tak, aby z ní vždycky 2 rohy koukaly ven. Jeden z hráčů má v ruce balíček karet a postupně ve směru hry nechává hádat hráče, zda je barva následující karty červená nebo černá. Pokud hádající uhodne, může určit, který z hráčů musí vypít panáka a položit kartu na sklenici, pokud neuhodne, musí toto udělat sám. A ten, komu při pokládání karty na vršek láhve spadne celá hromádka již nastřádaných karet musí vypít celý stakan vodky...

Zábavná hra, neníliž pravda?:o)

Dneska v půl dvanácté máme trénink na místní knihovní systém, tak se budu muset Andrey zeptat, jestli ona vydržela až do konce a kdo vyhrál:o)

Jak jsem se družila

Tak aby bylo jasno, tak dneska večer, místo, abych si uklidila ten brajgl v pokoji (to mi zůstane na zítra) jsem se šla družit. Hráli jsme hru, která spočívala v kartách jedné prázdné láhvi a jedné plné (do nekonečna doplňované, zdá se) láhvi vodky. nejsem si jistá, kdo má být vítězem hry, zda ten nejvíce nebo nejméně opilý. Každopádně, já jsem odešla v poslední chvíli, kdy jsem si ještě byla jistá, že dokáži odejít po svých dvou, celé jedno patro po schodech, za roh a přes dvoje dveře až do svojí postele... No, z patra na demnou se ozývají nadšené výkřiky, takže hra, zdá se, zdárně pokračuje. Zítra kolem poledne se nejspíš pujdu pozeptat, kdo že to tedy vyhrál..., možná to posunu až na pozdní odpoledne, jeden nikdy neví, abych vůbec někoho zastihla při vědomí...:o)

Každopádně, teď je 11.20 v noci (hodiny na blogu se mi nějak zpožďují), takže jdu do peřin, doufat, že se se mnou svět přestane brzy točit. No, víc bych toho stejně asi nenapsala, písmenka se pohybují jaksi rychle a ve zcela nekoordinovaných formacích a já už je opravdu nestíhám chytat....;o)

Cesta z Česka do Polska

Abyste měli lepší představu, jak náš (jsem tu ještě s jednou holkou od nás z fakulty, Andreou) pobyt tady začínal už na samém začátku, tak jsme jeli vlakem EC z Břeclavy a Andrea přisedla v Přerově. S námi další 4 cestující už z Vídně.

Všechno bylo v pohodě, dokud jsme nedosáhli hranic, tam jsme se na půl hodiny zasekli a těch 30 minut se snáma táhlo už po zbytek cesty, zpoždění se povedlo zkrátit jen o 10 minut. Problém byl, že právě těch 20 minut, co jsme měli zpoždění byl čas na naše přesednutí na vlak do Toruně...:o(

Nevěšeli jsme hlavu a daly se do řeči se spolucestujícím (četl anglickou knížku a na spolucestující mluvil polsky tak jsme si tiply, že ten by nám mohl pomoct:o)) Naštěstí byl opravdu ochotný a vysvětlil náš problém průvodčím (v Polsku, nevím proč, mají na každý vlak dva průvodčí, asi aby se nebáli:o)) Průvodčí se uvolili, že zavolají na nádraží do Varšavy, a pokud půjde jen o pár minut, než přeskočíme, tak že na nás ten vlak počká, takže jsme rychle vystoupily, nechali si pžetlumočit, kde vlak stojí a jak se tam dostanem a u vlaku jsme odchytaly dalšího ochotného průvodčího, který nám naházel kufry do vlaku do Toruně a mohli jsme jet. Ve Varšavě jsme strávily všeho všudy asi 30 sekund, což bylo nepochopitelné pro naše nové spolubydlící, většina z nich na svůj přípoj ve Varšavě čekala a měla čas dát si aspoň kávu...

Ale zvládli jsme to, jsme tu, ubytované a zatím se držíme:o)